Prolog

Takže, prolog k nové povídce. Kapitoly zde budou přibývat ještě pomaleji, než u řádu bílé růže(kde už přibývají velmi pomalu). Název ještě nemám vymyšlený, proto ho doplním později. Snad se alespoň někomu zalíbí. Za chyby se omlouvám, není to opravené. Přeji pěkné čtení.

Winky

................

Vysoký černovlasý muž si hrál s malým jednoletým chlapcem a jeho žena ho, sedíc na pohovce, s úsměvem pozorovala. Ani jeden netušil hrozící nebezpečí.

Chlapec se vesele smál otcovu počínání. Když už to však trvalo nějakou dobu, přestalo ho to bavit a raději se zajímal o dětské košťátko, které dostal od svého kmotra a které stálo nedaleko opřené o stůl. Otec si všiml chlapcova pohledu a nadšeně mu ho podal. Chlapec na něj trochu neohrabaně vylezl a začal poletovat po místnosti. Brzy ho to však unavilo a skončil v náručí své matky. Rodinka seděla v obýváku a vychutnávala si chvíli štěstí.

Ze šťastné idilky je však vytrhl náhlý hluk. Muž se rozběhl ke dveřím a svoji hůlku si zapomněl na stolku. Chlapce náhlý hluk probudil a chtěl začít brečet. Všiml si však ustaraného a vyděšeného výrazu své matky a zůstal sticha (hrozně chytré dítě, kam se ten rozum asi vytratil).

James Potter vběhl do přehsíně a spatřil HO. TOHO člověka, jestli se mu tak dalo říkat, před kterým se už přes rok schovávali.

"Lili, seber Harryho a utečte! To je on!" zakřičel a začal hledat svou hůlku. Až pozdě si uvědomil, že ji nemá. Zasáh ho paprsek zeleného světla a on padl mrtev k zemi.

Lili vyběhla do patra a snažila se zabarikádovat v pokoji. Ani ona u sebe neměla hůlku. Ta ležela dola na stolku vedle manželovy, v tom spěchu ji zapomněla sebrat. Věděla, že bez hůlky nemá šanci, nemínila se však jen tak vzdát.

Slyšela kroky na schodech. Věděla že přichází. Stoupla si před dětskou postýlku, ve které seděl malý chlapec. Nemínila ho jen tak nechat zabít. Dveře se rozletěly pod náporem kouzla a dovniř vešel ON.

Nevěděla co dělat, měla strach. Ne o sebe, ale o chlapce. "Odejděte! Nejste tu vítán," věděla, že je to zbytečné, že se jí vysměje, ale musela něco říct.

"Ustup, tebe zabít nechci! Můžeš žít!"

"Ne! Prosím."

"Ustup ty hloupá holko"

"Ne, prosím, nezabíjej Harryho."

Muži už došla trpělivost. Místnost ozářilo zelené světlo a tělo ženy spadlo bezvládně k zemi. Poté postoupil k postýlce, kde seděl se zmateným výrazem roční chlapec. Neplakal, ale nevěděl, co se děje. Co je to za pána a co provedl mamínce? Má se ho bát?

Muž došel až k němu a namířil na něj hůlkou. Chlapec však pořád nebrečel. Pak místností opět zazněla ta dvě slova.

"Avada Kedavra"

Chlapec nevěděl, co se to děje. Jako ve spomaleném filmu sledoval zelený paprsek letící proti němu a vůbec se mu to nelíbilo. Proč ho proti němu posílá?

Ani nevěděl jak a světlo najednou zmizelo. Muž z toho byl mírně vykolejený, chtěl se k chlapci přiblížit, ale narazil na pevný štít.

"Musí mít velkou moc," řekl si pro sebe pán Zla. Už nechtěl chlapce zabít, ale získat na svou stranu. Vychová si z něj nového nástupce. K tomu však potřebuje získat chlapcovu důvěru. Sklonil hůlku a schoval ji do kapsy hábitu.

"Já ti nechci ublížit," promluvil tím nejmilejším tónem, jakého byl schopný.

Než na místo stihl dorazit kdokoli chlapci na pomoc, ozvala se rána a černá postava zmyzela s uzlíčkem v rukou.