Kapitola III. - 2. část

Napsal Winky (») v neděli 2. 3. 2014 v kategorii Harry Potter a zázraky času, přečteno: 2931×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Ahoj, po opravdu dlouhé době (více jak dvou letech) přidávám pokračování. Je to pouze druhá část třetí kapitoly. Snad se najde někdo, kdo si to bude chtít ještě přečíst. Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo. Budu se snažit další kapitolu vložit co nejdříve. A zkusím zapracovat i na Bílé růži, tak snad brzy taky přibude.

...

Vztah mezi Jamesem a Lili se od toho dne k Harryho radosti zlepšil. Ne, že by se dali dohromady, ale alespoň už na sebe nekřičeli při každé příležitosti. Lépe řečeno, James přestal po Lili pokřikovat. Ta zůstala několikrát překvapená, když jí oslovil křestním jménem, nebo jí pomohl. Když seděli ve společenské místnosti, nesnažila se už Lili dostat co nejdál od nich. Většinou sedávala nedaleko a párkrát se i zapojila do jejich hovoru.

Další dvouhodinovka obrany přišla tedy v pátek. Všichni byly plni očekávání z následujících soubojů. Když Pobertové a čtyřka dorazili před učebnu, byly už zde všichni jejich spolužáci.

Dveře se otevřely a učitel je vyzval ke vstupu. Lavice už byly pryč. Na zemi byly nakresleny tři obdélníky, aby v nich mohli stát dva kouzelníci v dostatečné vzdálenosti.

„Dobrý den, třído. Postavte se po stranách učebny, prosím. Našich sedm finalistů ať postoupí sem ke mně.“ Když to žáci udělali, pokračoval. „Dnes nás čekají souboje finalistů. Každý z nich se utká se čtyřmi svými soupeři. Dva žáci, kteří budou mít nejvíce výher, postoupí do finále,“ řekl na úvod učitel ke zbytku třídy.

„Souboje budou probíhat vždy tři současně a to ve vyznačených polích, která jsou opatřena štítem, takže se nemusíte bát, že vás zasáhne zbloudilé kouzlo. Nyní poprosím dobrovolníky, aby se ujali rolí rozhodčích. Udělejte dvojice z různých kolejí u každého čtverce.“

Sirius s Jamesem se hned nadšeně přihlásili, když slyšely, že nebudou spolu, nadšení je trochu přešlo. Alespoň se proto postavili k sousedícím polím. K Siriusovi se přidal jeden žák z Mrzimoru a k Jamesovi jeden ze Zmijozelských. U posledního pole stály dvě studentky, jedna z Havraspáru, druhá z Mrzimoru.

„Celkem nás čeká čtrnáct duelů. Dvojice do duelů budeme losovat. K tomu poprosím vždy někoho z vás.“ Vyzval jednoho z Mrzimorských. „Použijeme k tomu kouzlo Selectilitas. Jen klepni na pergamen a pomysli, že každý z finalistů má soupeřit čtyřikrát.“ Ostatní nadšeně sledovali, jak se pod jmény jejich spolužáků vytváří tabulka s proškrtanými políčky na zapisování výsledků a pod ní seznam dvojic k jednotlivým polím.

„V prvním poli bude Henry Perkins a Robert Weelyng, v druhém Remus Lupin a Lora Langová, ve třetím Hermiona Grangresová a Severus Snape. Postavte se prosím do soubojnických pozic. A připomínám, že smíte používat pouze základní kouzla, převážně Protego a Expeliarmus. A nyní už jeden z rozhodčích zahájí souboj.“

Postavili se proti sobě a na povel začali. Ze začátku vypadaly všechny souboje vyrovnaně, avšak brzy se ukázal jeden souboj nevyrovnaný. Hermiona ze začátku vyčkávala, než Severus zaútočí. Vyměnili si několik kouzel, pak ale Hermiona zvýšila tempo a to už mladý Zmijozel neustál. Ještě dvakrát stihl vyvolat štít, přičemž však ani nezaútočil. Nakonec ho zasáhlo lechtací kouzlo, které si Hermiona nemohla odpustit a odzbrojovací kouzlo. Severus se začal přes svoji veškerou snahu smát. Čarodějka se nad ním slitovala, zrušila kouzlo a vrátila mu jeho hůlku. Při tom se na něj usmála, odpovědí jí byl naštvaný pohled. Poté se otočila k ostatním bojujícím. Remus byl na první pohled lepší, než jeho soupeřka, avšak v jeho postoji bylo jisté váhání. Jako by se bál na dívku zaútočit. Té jeho zaváhání stačilo k vlastní reakci. Nakonec skončili nerozhodně, neboť se jim povedlo navzájem se odzbrojit.

Harry a Ron Remusův problém neměli. Střídali mezi sebou kouzla takovou rychlostí, že paprsky skoro splývali v jeden provazec. Zahlédla svoji zrzavou kamarádku stojící na okraji s nerozhodným výrazem, koho podporovat. Když ještě trochu zrychlili, Ronovi hůlka vylétla z ruky.  Zasáhly ho ještě další dvě odzbrojovací kouzla a nohypletací kletba, než byl provazec přerušen. Ron se skácel k zemi. Ozval se mírný potlesk. Všichni byli překvapeni tou rychlostí.

„Dobře, první souboje máme za sebou,“ dostal ze sebe překvapený profesor. „Postoupíme k dalšímu kolu. První pole Hermiona a Lora, druhé Henry a Severus a třetí Gabriela a Robert. Dejte se do toho.“ Dvojice se opět postavili proti sobě a souboje začali. První dva souboje byly opět docela rychlé, třetí byl dost podobný předchozímu souboji zrzka s černovlasým chlapcem. Bylo však vidět, že Ron se snaží neútočit tak prudce na svoji sestru, ta však takové zábrany neměla. Proto nebylo překvapením, když po několika minutách vyhrála.

Ve třetím kole bojovala Ginny se Severusem, Ron s Hermionou a Harry s Remusem. Tyto souboje byly taky velmi rychlé. Ron se proti Hermioně pouze bránil a vyslal jen pár kleteb.  Byl konec první hodiny. Na začátku té druhé se ve čtvrtém kole utkal Harry s Lorou, Severus s Remusem a Hermiona s Ginny.

Remus bojoval s větším odhodláním, Severus však do souboje vložil všechen svůj hněv z prohry v předešlých soubojích a po pár kouzlech získal protivníkovu hůlku.

Jen Harry s Ronem poznali, že dívky porušili pravidla souboje a komunikují pomocí nitrozpytu. Na tvářích měli provokační úsměv a nebojovali takovou rychlostí. Nakonec zvítězila starší dívka, které se podařilo tu mladší rozptýlit.

Poslední dva souboje bojovali Ginny s Lorou a Ron s Remusem.

„Takže výsledky jsou následující. Do finále postupují Henry Perkins a Hermiona Gravesová. Jejich souboj necháme na příští hodinu. Do konce této nám však zbývá ještě patnáct minut a abyste se dnes zapojili všichni, dáme si malý test.“ Profesor mávl hůlkou a třída byla zase plná lavic. Studenti se začali s protesty usazovat na svá místa. Popohnalo a umlčelo je až pohrožením strhnutých bodů.

„To bylo úžasné, jak jste bojovali. Jste vážně rychlí. Naučíte nás to?“ zajímali se hned James se Siriusem, když hodina skončila.

„To bychom možná mohli,“ odpověděl Ron a rozhlížel se po ostatních, jestli souhlasí. Ve skutečnosti se ani rozhlížet nemusel, vždyť tohle byl cíl celého tohoto předvádění.  „Ale až po soubojích.“

 Teď ještě Severus…

Páteční odpoledne trávili, stejně jako předchozí dva dny, v komnatě nejvyšší potřeby, kde trénovali kouzla, plánovali akce nebo jen tak blbli. Po večeři, na kterou chodili až mezi posledními okolo půl osmé, si šli sednout do společenské místnosti, kde se připravovali na vyučování a povídali s ostatními.

Když se posadili ke krbu na svá oblíbená křesla, která byla poprvé od začátku roku večer volná, objevili se u nich hned Poberti.

„Kde jste zase byli celé odpoledne?“ spustil hned James. Sirius se mračil a propaloval je pohledem stejně jako James. Remus se tvářil zvědavě a Petr si jich vůbec nevšímal. Usadil se co nejdál od nich a snažil se napsat úkol do kouzelných formulí. Od začátku se v jejich společnosti necítil dobře, a proto ji nijak nevyhledával.

„Kdybych ti to řekl, musel bych tě zabít,“ odpověděl mu na oko vážně Ron. Následně se začal smát.

„A kde jste teda byly?“ snažil se teď i Sirius. „Na hradě tedy ne…“ Remus při tom zpozorněl. Přece neopouštěli hrad bez dovolení.

„Nevím, jak jsi na to přišel. Hrad jsme od soboty neopustili,“ skočila mu do řeči naštvaně Hermiona. Byla pobouřena tím, že si o ní myslí, že by takhle porušila pravidla. Kdyby to byla pravda, tak se nehádá. Harry si s úsměvem pomyslel, že některé věci se nikdy nezmění.

„Fajn, tak si to nechte pro sebe!“ vykřikl naštvaně Tichošlápek, až se několik lidí otočilo. I s Dvanácterákem se zvedli a odešli do chlapeckých ložnic. Remus, který se už stihl posadit k Petrovi, aby mu pomohl, se za nimi jen koukl. Pak se otočil ke čtveřici.

„Vážně neopouštíme hrad, Remusi. A můžeme ti slíbit, že se brzy dozvíte, kam chodíme,“ odvětila Hermiona na jeho stále zvědavý pohled. Náměsíčník už nic neřekl a věnoval se svému zavalitému kamarádovi.

Čtveřice si napsala úkol z přeměňování, obrany a run na pondělí. Ostatní úkoly už měli hotové. O víkendu budou mít klid.

Na sobotní odpoledne byl vyhlášen konkurz do nebelvírského famfrpálového týmu. James chtěl začít trénovat co nejdříve, neboť měl poslední šanci na výhru poháru. Čtyřka, tedy hlavně tři její členové, se chystala jít na konkurz podívat. I když ne jako zájemci, z čehož byl kapitán velmi zklamaný. Nakonec se k nim na tribuně přidala i Lili. Vydržela s nimi skoro až do konce, i když ji to příliš nebavilo. Po dvou hodinách, kdy „nenápadně“ sledovala jistého hráče, se vydala do knihovny. Na Hermioně bylo vidět, že uvažuje o tom, zda nemá jít s ní.

Konkurz skončil chvíli po jejím odchodu. Když opustili hřiště i poslední zvědavci a zůstali jen členové týmu, vydala se čtyřka k nim.

„Tady ti čtyři se souhlasili, že budou trénovat s námi. Bohužel se nechtěli stát členy týmu,“ vysvětlil James, když viděl nechápavé pohledy od členů týmu. Kromě Jamese byla v týmu jedna sedmačka a šesťačka jako střelci. Další šesťačka zastávala pozici chytače. Dva páťáci byli odrážeči a brankář byl ze čtvrtého ročníku.

„A proč by s námi měli trénovat?“ zajímal se jeden z těch páťáků.

„Protože mají skvělá košťata a umějí dobře lítat. A protože jsem to řekl,“ odvětil James. „A než začneme, chci, abyste slíbili, že o jejich košťatech nebudete nikde vykládat. Je to jejich jediná podmínka.“

Když to všichni slíbili, vytáhl Harry hůlku a obkroužil jí stadion. Toto kouzlo používali od prvního dne, kdy se nechali tak nerozvážně nachytat. Upozornilo by je, kdyby někdo vešel na tribunu a nebylo je také možné vidět z oken hradu.

I když od čtvrtečního večera s nimi nepromluvil a i teď dělal, jako že tu ve skutečnosti nejsou, nemohl dovolit, aby chyběli při famfrpálu. Proto přemluvil Remuse, aby jim „nenápadně“ připomněl dnešní konkurz.

Náměsíčník s Tichošlápkem a Červíčkem dnes také seděli na tribuně, několik řad od nich. Sirius se jim vyhýbal obloukem. Nevydržel tam sledovat dlouho, pravděpodobně se vypařil za nějakou dívkou. Harry ho viděl už se třetí. Nějaká Havraspárská šestačka, ani neznal její jméno.

Po tréninku, kdy zbytek týmu přímo šokovali svými košťaty, se vydali na rychlou sprchu. Na večeři byli pozváni ke Křiklanovi od středeční hodiny lektvarů.„Křikův klub“ se měl sejít v sedm hodin u něho v kabinetu. Kromě Severuse, Lili, dalších dvou zmijozelských, tří havraspárských a jednoho mrzimora byla pozvána celá naše čtyřka.

Během večeře Křiklan před ostatními vychvaloval, proč se kdo do jeho klubu dostal.

„Slyšel jsem, že jste dobří i v ostatních předmětech,“ pronesl, když se dostal ke čtyřce.

„Docela ano. Učení nás baví,“ odvětila Hermiona, i když to nebyla tak úplně pravda. Učení bavio pouze ji. Ostatní to brali pouze jako nutnou povinnost.

„A který předmět vás nejvíce baví, slečno?“ zajímal se dál Křiklan. Z jeho výrazu bylo patrné, že doufá v lektvary.

„Mě baví všechny předměty, pane profesore,“ odvětila Hermiona s úsměvem. Poté se otočil k ostatním.

„Asi lektvary, protože jsou nejblíže léčitelství, ke kterému se zde příliš nedostanu,“odpověděla Ginny. Pak byl na řadě Ron. „Obrana, pane profesore.“ A Harry se přidal se stejnou odpovědí, jako jeho zrzavý kamarád.

Po večeři vyhlásil Křiklan ‚volnou zábavu‘. Ginny přistoupila ke zmijozelskému chlapci, který stál sám stranou. Lili byla totiž zrovna ‚vyslýchána‘ Křiklanem.¨

„Ahoj,“ pozdravila ho. Věnoval jí akorát zkoumavý pohled. „V těch soubojích sis vedl docela dobře,“ snažila se začít konverzaci.

Věnoval jí naštvaný pohled. „Přišla ses mi vysmívat?“

„Ne, vůbec. Myslela jsem to vážně,“ řekla teď i mírně naštvaně Ginny. „To, že mi máme lepší praxi, neznamená, že tys byl špatný. Tak přestaň být laskavě protivný,“ sjela ho zrzka. Když se trochu uklidnila, pokračovala. „Mia říkala, že jste spolu mluvili. Přišla jsem se zeptat, jestli by ses nechtěl naučit bojovat jako my.“

„Proč myslíš, že bych chtěl?“ zeptal se z ostra.

„Protože rád objevuješ nové a zdokonaluješ se ve svých znalostech?“ odpověděla otázkou. „Rozmysli si to pořádně. Pokud budeš souhlasit, přijď za námi mezi vyučováním a večeří. Znáš ten starý gobelín, kde čaroděj učí troly balet, v sedmém patře?“ počkala, až přikývl. „Pokud se budeš chtít něco naučit, třikrát okolo něj projdi a mysli na Bílou magii.“

S tím se otočila a zamířila pryč. Cestou se míjela s Lili, s kterou si prohodili úsměv.

V neděli si užívali slunečného počasí a všude panující pohodu. Také se „seznámili“ s Bradavickým šafářem a klíčníkem, který je hned pozval k sobě na čaj. Strávili s ním skvělé odpoledne a byli upozorněni, že mohou přijít kdykoliv budou chtít.

Obrana byla v pondělí hned druhou dvouhodinovku. Čtyřka před ní měla hodinu run a volnou hodinu.

Souboj mezi Harrym a Hermionou nebyl nijak překvapivý. I když jim bylo dovoleno plně využít své magické schopnosti a dovednosti, drželi se původních pravidel. Jednak se nechtěli předvádět ještě více, a pak také by jejich souboj odhalil příliš mnoho. Zvítězil nakonec Harry. Při souboji s učitelem, ke kterému byl přemluven, se těchto pravidel také držel. Vždy vykryl jeho kletbu, zpět však vyslal pouhé Expeliarmus, občas mdloby. Harry nechtěl vyhrát nad učitelem, a proto nebojoval příliš rychle. Souboj nakonec skončil remízou. I když byl Robinson dobrý učitel, bylo vidět, že souboje příliš neovládá.

Blížil se konec prvního měsíce a s ním i první úplněk tohoto roku. Remus zmizel už dva dny před ním. Když se neobjevil na čtvrtečním vyučování, ostatní Poberti všude vykládali, že musel, jako už od prváku, domů kvůli matce. Čtyřka však věděla, že kdyby vyrazili na ošetřovnu, byla by tam jedna postel se zataženými závěsy. Bylo zvláštní, že si za ty roky nikdo jiný nevšiml té pravidelnosti, s kterou Náměsíčník mizí.

Když nastal sobotní večer, vymluvili se tři Poberti, kteří seděli se čtyřkou, Lili a její kamarádkou Amandou ve společenské místnosti, že jsou unaveni a jdou spát. Bylo něco okolo deváté hodiny a slunce už skoro nebylo vidět.

Uběhlo asi čtvrt hodiny, co z chlapeckých ložnic vycházel jeden čtvrťák a dveře za ním zůstali až podezřele dlouho otevřené. Tedy, podezřele pro naši čtyřku, ostatní si toho nepovšimli.

„Nepůjdeme se podívat na zbytek západu slunce?“ zeptala se Mia zrzka.

„To bychom mohli,“ souhlasil. „A potom procházka po hradě.“ Poté se otočil k ostatním. „Nevím, jestli se vrátíme do večerky, když, tak se někde zašijeme. Nečekejte na nás.“

Vydali se ruku v ruce k východu ze společenky.

„Počkejte, půjdeme chvíli s vámi, jestli to teda nevadí,“ zavolala za nimi Ginny, když už procházeli portrétem. Ron držel obraz otevřený a čekal, až k nim dorazí. Přitom dal perfektní možnost Pobertům projít.

Nehodlali je sledovat, vždyť věděli, kam míří. Harry chtěl pouze vidět svého otce v jeho zvěromágské podobě a ostatní souhlasili, že se vydají s ním.

Když vyšli z hradu, na západu bylo vidět pouze poslední paprsky slunce. Stmívalo se však velkou rychlostí. Aby je nikdo neviděl, vydali se cestou okolo skleníků až k zakázanému lesu. Stejnou cestou, kterou šli Harry a Hermiona ve třetím ročníku.

Když se dostali do stínu lesa, přeměnili se do svých zvěromágských podob. Harry se proměnil ve velkého jelena. Miloval svého dvanácteráka, který ho spojoval s jeho otcem. Proto byl se svojí přeměnou spokojený. Celou dobu, co se učili zvěromagii, si přál, aby se změnil právě ve dvanácteráka. Snad to ovlivnilo jeho přání, nebo to měl prostě v sobě. Teď byl neskonale rád, že se tomu tehdy naučili.

Když se skrývali před Smrtijedy, neměli zrovna moc přepychu. A uprostřed toho jednoho vlkodlaka, který ani s vlkodlačím lektvarem nebyl schopen v klidu vydržet blízkost tolika lidí. Chtěli mu pomoci a tak ho přemluvili, aby je naučil zvěromágství. S jeho zkušenostmi a radami se jim první přeměna podařila do půl roku.

Remus se tehdy málem rozbrečel, když Harryho uviděl. Půl roku vypadal zase zdravě, úplňky pro něj nebyly takovým utrpením. Poté ho však zabili Smrtijedi, když prolomili ochrany kolem jejich úkrytu. Bránil je, aby jim dal možnost útěku. Tonksová tehdy strašně vyváděla, když jí došlo, co má v plánu. Málem tam zůstala s ním. Harry ji chápal, také ho tam nechtěl nechat. Remus si to však uvědomil také a znemožnil jim jít mu na pomoc.

Harry přestal vzpomínat a natočil hlavu ke svým přátelům. Vedle něj dováděl teriér. I Ron se, stejně jako on, proměnil do podoby svého patrona, nebylo to však pravidlem. Kouzelník se mohl přeměnit do jakéhokoliv zvířete.

Ginny toho byla příkladem. Stála vedle nich liška. Její kožich měl stejnou barvu, jako její vlasy.

Největším překvapením však byla přeměna Hermiony. Zvěromágskou proměnou dívky, která nesnášela létání, se stal malý pestrobarevný ledňáček. Od té doby měla i ona jistou zálibu v létání.

Všichni měli rádi své zvěromágské podoby. Po chvíli se vydali po okraji lesa dál až k vrbě Mlátičce. Všude už byla tma, když Bradavická ošetřovatelka vyšla spolu s chlapcem ven z hradu. Mířili přímo k vrbě. Čarodějka mávnutím hůlky zvedla větev a dotkla se jí suku na kmeni. Strom, který se už připravoval napadnout blížící se vetřelce, se zastavil v pohybu.

„Ráno pro vás opět přijdu, pane Lupine,“ ujistila ho zdravotnice a dohlédla, aby vešel do tunelu u kořenů stromu. Poté ještě počkala, než se dal strom znovu do pohybu. Když zmizela za bradavičkou bránou, rozpohyboval a následně stuh strom ještě jednou. To když k němu doběhla malá krysa a přiložila své přední tlapky na stejný suk, jako předtím ošetřovatelka.

Na to se z ničeho nic objevili dva chlapci.

„Výborně, Péťo,“ zaslechla čtyřka toho s brýlemi, který zrovna srovnával neviditelný plášť. Druhý mladík už mířil k tunelu. „Pospěš si, Jamesi.“

Když chlapci zmizeli, rozběhla se čtyřka směrem k chroptící chýši. Od Remuse věděli, že tam vždy čekali, než vyjde měsíc. Došli až k chajdě a škvírami mezi prkny nahlédli dovnitř. Předtím, než se Hermiona přeměnila, na všechny použila kouzlo Ševelisimo, aby je nemohli zaslechnout.

Sirius byl rozvalený na roztrhaném křesle, James s Petrem na vyčarované dece. Remus stál u protější stěny a podobnou mezerou, jako oni hleděli dovnitř, hleděl ven. Jeho postava se začala hrbit a čtveřice věděla, že přeměna začala. Věděli to i Pobertové. Místo tří kluků, kteří se vesele smáli, teď v místnosti byl velký černý pes, majestátní jelen a krysa. Za chvíli už i jeden vlkodlak.

Harry fascinovaně hleděl na svého otce. Zdálo se mu, že jeho přeměna není proti té otcově tak pěkná, i když ve skutečnosti byli skoro stejní. Když kluci vyrazili dveřmi, ze kterých předtím sejmuli kouzlo, ven, čtveřice je ještě chvíli pozorovala, než se vydala zpět k hradu.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
vítek z IP 2a00:1028:9198:*** | 28.7.2014 21:48
Zdravím. Snad Tě potěší, že si tuhle novou kapitolu někdo přečetl a zhodnotil. Omlouvám se, že tak pozdě, měl jsem v oblíbených Řád bílé růže a nevšiml jsem si nové kapitoly u druhé povídky. V každém případě moc díky za ni, je skvělá. Těším se na nové kapitoly jak v této povídce, tak v Řádu bílé růže. Doufám, že nějaké v blízké době budou. Snad nejsem jediný koho to zajímá, ale moc rád bych si přečetl pokračování! smile
Vita z IP 2a00:1028:96cd:*** | 19.10.2015 20:12
Omlouvam ale nové kapitoly u této povídky jsem si všiml až teď a je bezvadná doufam že budeš pokračovat v této i Řádu bílé růže.
Moc se těšim na pokračování
Domi z IP 37.48.37.*** | 26.12.2016 00:06
Ahoj, ted jsem docetla obe povidky, jsou skvele rozepsane. Mrzi me, ze neni pokracovani, ale doufam, ze zase neco napisete.:-)


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedenáct a jedenáct