Kapitola II.

Novoroční kapitola.

Díky mojí blbosti bohužel ještě není opravena betou, tak to prosím berte s rezervou.

Přeji Vám pěkný zbytek Nového roku a šťastný nový rok.

Winky

.......

Za ty roky si zvykli vstávat brzo,  proto se Ron automaticky probudil. Svého kamaráda už však v posteli nenašel, tiše se převlékl a vydal do společenské místnosti.

Ani tam však jeho kamarád nebyl , raději jen  počkal, až přijdou děvčata a vydali se zpět do věže. Po všech těch letech už se znali velmi dobře a věděli, že pokud tu Harry není, vyrazil trochu provětrat své koště. Chápal svého kamaráda, i jemu létání pomáhalo. Ve vzduchu vždy zahodil své starosti za hlavu a užíval si pocit volnosti. Vzpomínal, jak se Hermiona vždy smála, že se jen vymlouvají. Když pak po letech byla také donucena naučit se létat, našla v tom i ona zalíbení.

Ron co nejtišeji došel ke svému kufru, vytáhl koště a vzal to rovnou oknem ven na školní pozemky. Po chvíli se k němu stejným způsobem přidala děvčata. Ani jeden z nich nechtěl být spatřen v tak brzkou ranní hodinu. 

Doletěli až k hřišti a přidali se ke svému příteli.

.............

"Šššš.“ otočili se James se Siriusem naštvaně na Petra, který nechtěně kopl do svého kufru. Jak si můžeme z těch dvou pořádně vystřelit, když je dřív vzbudí, než k nim dojdeme?

Remus je jen pobaveně sledoval ze své postele. Sirius s Jamesem zatím dorazili každý z jedné postele a co nejtišeji se snažili odhrnout těžké závěsy.

"Oni tu nejsou," zvolali skoro naráz naštvaným hlasem. A to jsme kvůli nim vstávali tak brzo!

"Kde jen můžou být, vždyť to tu ani neznají," tiše se rozčiloval Sirius.

"Pojďte to zjistit," zamával na všechny James složeným pergamen v ruce.

Čtyři chlapci se společně usadili na zem a začali prohledávat rozsáhlý plánek. Překvapeně vyvalili oči, když si všimli čtyř rychle se pohybujících bodů na famfrpálovém hřišti.

"Páni…“ unikl Petrovy tichý povzdech.

"Pojďte se tam podívat," navrhl hned James, když se vzpamatoval. Všichni jeho kamarádi s nadšením souhlasili a tak během chvíle už chvátali tichými bradavickými chodbami na školní pozemky.

.........

Na chvíli zpomalila, aby mohla vytáhnout hůlku a zakouzlit tempus. Držení koštěte jednou rukou už jí připadalo jako maličkost a s úsměvem vzpomínala na časy, kdy se jen bála k němu přiblížit. Vždyť let byl tak uvolňující!

Zhrozila se, když zjistila, kolik už je hodin. Přece nemůžou přijít hned první den pozdě! Rychle mávla na ostatní a společně letěli k východu ze hřiště. Až teď zaznamenala čtyři postavy na blízké tribuně. Podle překvapeného výrazu ostatních usoudila, že ani oni o nich nevěděli. Příště si musejí dávat větší pozor. Seskočili z košťat a rychle vytáhla svojí kabelku, aby tam všechny čtyři uschovala. Přece jen, kulové blesky v této době by byly nápadné.

Domluvili se sice, že budou tvrdit, že je vyrobil pan Weeling, nechtěli této výmluvy však zbytečně využívat. Už tak stačilo, že musí všem lhát.

Násada posledního koštěte zmizela v kabelce právě ve chvíli, kdy čtyři chlapci vběhli na hřiště.

Vykročila společně s ostatními jejich směrem…

"To bylo skvělé! Kde jste se naučili takhle lítat? Co máte za druh koštěte? Jak to, že jste tak rychlí? Hrajete famfrpál? Že se přidáte k Nebelvírskému týmu?" vychrlil na ně James hned, jak k nim doběhli.

"Náš otec uměl skvěle létat a rád konstruoval různé věci. Ta košťata jsou jeho práce. Promiň, ale myslím, že na famfrpál nebudeme mít čas. Chceme se především věnovat studiu a mimoškolním aktivitám, viď Henry" odpověděla mu Ginny a na důkaz chytila Harryho za ruku. 

"Vy nebudete hrát famfrpál? Vždyť lítáte výborně!" zeptal se šokovaně Remus, neboť jeho společníci nebyli schopní slova.

"Máme k tomu své osobní důvody. Navíc by to nebylo fér, s našimi košťaty. Avšak pokud budeš chtít, Jamesi, přijdeme trénovat s našim kolejním družstvem. Alespoň by se naučili rychlým reakcím," chopil se slova Harry.

"To by bylo super," dostal ze sebe stále ještě zaražený James poté, co do něj Sirius mírně strčil.

Vydali se do školní budovy, neboť měli nejvyšší čas, aby si stihli ještě skočit na kolej pro věci a na rychlou snídani.

"Jak jste vůbec trefili na famfrpálové hřiště?" zeptal se Remus během cesty.

"Vzali jsme to oknem," prohodil ledabyle Ron, na což čtyři Poberti vykulili oči.

"Paráda! Tohle nás nenapadlo," strčil James do Siriuse.

"Možná proto, že jedinej cvok do lítání na koštěti z nás jsi ty," zabrblal Sirius tak, že ho všichni slyšeli, načež se začali oba s úsměvy pošťuchovat.

Velká síň byla už skoro prázdná, proto si každý vzal pár topinek, vyzvedli si rozvrhy a pokračovali rychle do nebelvírské věže pro své věci.

K učebně kouzelných formulí dorazili těsně před zvoněním. Tuto hodinu měli společně s Mrzimorem.

Když jim maličký profesor otevřel učebnu, usadila se čtveřice do jedné z nejvzdálenějších lavic.

"Dnešní hodinu strávíme opakováním," promluvil ke třídě profesor poté, co se vyškrábal na štos knih za svojí katedrou. Poté ještě určil, která kouzla mají procvičovat, a vydal se k naší čtveřici.

"Protože jste u nás noví, rád bych si vyzkoušel vaše znalosti," promluvil svým pisklavým hláskem a začal je zkoušet.

Ke konci dvouhodinovky jste ve třídě mohli najít množství očarovaných věcí, od tančících brků až po předčítající knihu a čtveřice byla se svým výkonem spokojená.

"Vidím, že Vaše znalosti plně odpovídají vašemu předcházejícímu hodnocení," usmál se na ně maličký profesor, než je propustil.

Čtveřice si užila skvělý den plný učení. Po formulích absolvovali ještě dvouhodinovku bylinkářství s Havraspárem a k pramalému nadšení některých i hodinu věštění z čísel.

Odpoledne měli jako sedmáci volná k samostudiu a tak ho trávili psaním prvních úkolů a "poznáváním" hradu. Harry si nedokázal vzpomenout, kdy byl za několik posledních let šťastnější.

Večer pak trávili posedáváním ve společenské místnosti. Povídali si s Poberty, hráli společenské hry a sledovali okolní dění. Byly také svědky hádky Jamese a Lili a Ginny se při pohledu na Harryho v duchu zapřísáhla, že s tím zkusí něco udělat.

Spát šli s dobrou náladou a opět s příslibem, že pro to, aby takových klidných dnů bylo co nejvíc, udělají co nejvíc. 

.......

Ráno vstali opět časně  a aby se zabavili před začátkem vyučování, probírali všechny potřebné informace ke svému úkolu. Nechtěli nic podcenit. Když se poté objevili Poberti, vydali se s nimi na snídani.

"Proč musíme mít celej den lektvary, kdo to kdy viděl, čtyři hodiny v kuse!" nadával Ron cestou do Velké síně.

"A potom máme už volno," usmívala se na něj Hermiona. "To zvládneš, s Křiklanem je to pohoda," zašeptala mu a chytila ho povzbudivě za ruku.

"Ale stejně je to hrůza, co Henry?" nedal se Ron. I když se postupem let naučil lektvary více než dobře, stále je neměl v oblibě a věděl, že Harry je na tom jen o něco lépe. Jak následně zjistili, Pobertové měli na lektvary stejný názor, snad jen kromě Remuse, a proto celou cesty věnovali proklínání toho, kdo vymyslel takovýhle rozvrh.

Po snídani se vydali k učebně, před  kterou už čekalo množství studentů ze všech kolejí. Petr se od nich odpojil už u Velké síně, neboť, jako velká část jejich spolužáků, nepostoupil do pokročilého kurzu.

Čtveřice si hned všimla v koutě stojícího černovlasého chlapce s hákovitým nosem, vedle kterého stála zrzavá nebelvírská prefektka Lili.

Křiklanovo břicho a následně i on sám se naštěstí objevilo ještě před zvoněním, jen díky tomu  nedošlo k nějaké potyčce mezi Poberty a Zmijozelem.

"Usaďte se na stejná místa, kde jste byli minulý rok," přikázal učitel hned, jak vešli do třídy. Ozvalo se nesouhlasné mručení, avšak žáci rychle uposlechli jeho příkaz.

Noví žáci zůstali stát u vchodu do učebny čekajíce, kde zbudou prázdná místa. Lavice byly na Křiklana netradičně po dvou.

Nakonec zbyli přesně čtyři. Nemuseli se mezi sebou domlouvat, kdo si kam sedne.

"Ahoj," snažila se navázat přátelský rozhovor Hermiona, když se posadila na své místo. Odpovědí jí však byl pouze ledový pohled.

"V dnešní čtyřhodinovce budete pracovat ve dvojicích," přikázal profesor a na tabuli se objevil postup."Postup najdete také v učebnici na straně 135.“ Poté se tišeji zeptal „Ano, pane Snapee?"

"Pane, nemohl bych pracovat sám?" zeptal se Snapee v nastalém ruchu, neboť se všichni vydali pro potřebné přísady.

"Severusi, myslete také tady na slečnu. Jak ona k tomu přijde," pokáral ho Křiklan. "Ještě si bude myslet, že jí tu nechcete."

"Mě to ale vůbec nevadí, pane profesore," přidala se do hovoru Hermiona.

"V tom případě máte mé svolení. Uvědomujete si však, že tento lektvar je velmi náročný?" otázal se Křiklan spíše Hermiony, než Severuse. Když se mu dostalo dvojího kývnutí, pokračoval učebnou dál.

Všichni se pustili do práce a třídou se ozývalo pouze bublání lektvarů a tiché špitání domlouvajících se dvojic.

Křiklan právě procházel třídou, když si všiml, že jedna studentka nepracuje.

"Slečno…“

"Grangresová, pane," reagovala pohotově Hermiona.

"Slečno Grangresová, můžete mi říci, proč nepracujete?" s tím se naklonil nad dívčin kotlík, kde se nacházel již hotový lektvar.

"Už jsem skončila," klidným hlasem pronesla Hermiona.

"Fantastické, dvacet bodů pro Nebelvír."

Hermiona si oddechla, že se nezajímal, jak to, že je už hotová. Nevěděla, jak by mu vysvětlila, že použila několik zlepšovacích návrhů vymyšlených v budoucnosti vedle ní právě sedícím studentem. Nerada využívala jeho znalosti, když on je ještě ani neznal, ale chtěla ho nějak zaujmout. Když o patnáct minut později skončili i další tři dvojice, přesněji Harry a Sirius, Ron a James, Ginny a Remus, získal nebelvír dalších šedesát bodů.

"Jak jsi to dokázala?" ozvalo se náhle vedle ní. Pohledla na Severuse, který byl právě ve třetí fázi lektvaru, a nepatrně se pousmála.

"Několika vylepšeními. Však ty na ně taky přijdeš," mrkla na něj s úsměvem Mia.

O dalších deset minut později skončili i další tři dvojice ve složení Harry - Sirius, Ron - James a Ginny - Remus a nebelvír si tak vysloužil dalších šedesát bodů.

"Proč vy vlastně nesedíte spolu," otočila se Ginny na Poberty hned, jak po další půl hodině vyšli z učebny. Do konce hodiny už se nikomu dalšímu nepodařilo dokončit lektvar, avšak několik jedinců bylo už skoro u konce.

"Na začátku minulého roku nás Křiklan rozsadil. Prý moc žvaníme a nevěnujeme se lektvarům," odpověděl první Remus. "A protože jsme povídali i s novými sousedy, sedíme místo u čtvercových stolů v normálních lavicích. Půlku třídy tehdy přesadil, to pololetí neměl zrovna dobrou náladu. Přesadil i Lili a ta je jeho oblíbenkyně."

"Jo, Evansová byla tehdy pěkně naštvaná. Seděla se Srabusem, teď s ním sedíš ty, Hermiono," přidal se do rozhovoru James.

"Proč mu říkáš Srabus?" nevydržel to Harry. Právě toto ho na minulosti jeho otce trápilo nejvíc.

"Skvěle se to rýmuje s jeho křestním jménem a všichni Zmijozelové jsou srabi," vysvětloval James tónem, to přece ví každý. Sirius mu souhlasně kývl

"Připadám ti jako srab, Jamesi?" zastavil se Harry uprostřed chodby a ještě víc se napřímil. I když byli se svým otcem stejně vysocí, jeho postoj vyvolával auru moci.

"Ne, Henry, jak tě to napadlo?" dostal ze sebe zmateně.

"Řekl jsi, že všichni Zmijozelové jsou srabi a já se tě ptám, jestli jsem podle tebe srab," pronesl Harry ledově.

"Nejsi, ale já to stále nechápu."

"Moudrý klobouk mi dal na vybranou mezi Nebelvírem a Zmijozelem a jako jsem si vybral Nebelvír, mohl jsem si vybrat Zmijozel. Proto se tě ptám, jsem podle tebe srab?"

"Ne.“

"Tak jak můžeš říct, že jsou všichni Zmijozelové srabi?" nenechal ho však na otázku odpovědět. "Pro příště si laskavě odpust jakékoliv narážky na jeho osobu alespoň v mé přítomnosti."

Ostatní jen sledovali jejich rozhovor. Ginny, Hermiona i Ron se postavili vedle Harryho, čímž jasně projevili souhlas s jeho názorem. Poberti je chvíli zmateně pozorovali, než přikývli. Hermiona poté otočila rozhovor úplně jiným směrem.

"Co plánujete na odpoledne? Mohli bychom se vydat na školní pozemky….“

Ani jeden člen skupinky si nevšiml chlapce stojícího v jednom z výklenků.

....

Při čtvrteční hodině bylinkářství navštívili skleník číslo sedm a se zde rostoucími rostlinami měli tolik práce, že byli rádi, když zazvonilo.

Následná hodina přeměňování byla přesně taková, jakou očekávali. Jejich rázná, přísná a spravedlivá učitelka po rychlém opakování a probrání nového učiva, které zadala ostatním k procvičování, přistoupila k čtveřici na přezkoušení.

Čtveřice byla tak nadšená, že nedbali na opatrnost a za chvíli už všichni stáli místo tvrdé podlahy na lesní mýtině, poletovali okolo ptáci přeměnění z několika malých šálků a lavic stálo několik stromů.

Ostatní spolužáci už dávno zapomněli na svůj úkol a sledovali své okolí. Z nory u stromu vyskočil zajíc a několik dívek se leklo.

Profesorka s nimi byla velmi spokojená, což ocenila svým upřímným úsměvem a deseti body pro každého. S dobrou náladou vyrazili na věštění z čísel.

V pátek je čekala ještě dvouhodinovka kouzelných formulí, starodávné runy a pak měli volno, neboť k velkému nadšení studentů profesor na školu ještě nedorazil.

"Prý rodinné důvody," říkalo se.

.....

"Podívej se," ukázala Ginny na tečku nacházející se na astronomické věži. Děvčata si právě prohlížela Harryho pobertův plánek. Přišlo jim to zvláštní, když se další nacházel v chlapecké ložnici. Také jim přidělal problémy. Pobertův plánek opravdu nešlo oklamat, a to ani přejmenováním. Hned první noc si proto plánek od Pobertů vypůjčili a několika složitými kouzly zabránili svému odhalení.

"Běž za ním," vyzvalo mladší děvče starší.

Hermiona se zvedla. Bylo již těsně před večerkou a chodby byly skoro prázdné. 

....

Chodil sem často, pohled do tmy ho uklidňoval. Dokázal zde stát i hodiny. Tma, tak černočerná, dokázala skrýt mnohá tajemství. Zde dokázal přemýšlet. Tady měl klid.

Z jeho rozjímání ho vyrušili tiché kroky. Přikrčil se v nejbližším stínu a vyčkával. Překvapilo ho, když svit měsíce dopadl na tu novou holku z Nebelvíru, která s ním seděla. Jeho klidná nálada byla hned pryč. Proč zde musí potkat zrovna někoho z Nebelvíru. To je naschvál.

Snažil se nevydat žádný zvuk, ani jednou se pohnout. Doufal, že brzy odejde.

Hermiona však přesně věděla, kde stojí. Po letech praxe dokázala vycítit jeho magii. Stál jako socha, nalevo od ní a skoro ani nedýchal. Ani jednou o místo jeho úkrytu nezavadila pohledem, avšak jako by se náhodou vydala tím směrem.

"Nevěděla jsem, že tu někdo je," promluvila, když byla jen pár krůčků od něj. Její hlas zněl dostatečně vyděšeně a překvapeně, aby ho přesvědčil.

"Není, už odcházím," pronesl ledově a vydal se ke dveřím.