Kapitola XVI.

Ahoj,

tak tu je nová kapitola. Konečně se dočkáte tech zvěromágských podob. Psaly jsme je s Nymf nejmíň pětkrát, protože ten papír se pořád někam ztrácel, mizera. No nic, nakonec do dopadlo nasledovně.... ale o tom si přečtete v kapitole.

Většinu jsme podle zvěromágský podoby nedali, i když se to tu několikrát objevilo. Při opakovaném pročítání vašich komentářů, které mě neskonale těší, jsem si totiž náhodou vzpomněla na Tonksovou a šestej díl a napadla mě jedna věc. Když by zvěromágské podoby byly podle patrona a patron se dotyčné osobě z nějakého důvodu změnil, změnila by se i jeho zvěromágská podoba? Kdyby Tonksová byla zvěromág a její patron se změnil na vlkodlaka, přěměňovala by se i ona na vlkodlaka? Nebo by jí zůstala její původní podoba? To by se už ale potom neschodovalo, že zvěromágská podoba je stejná jako patron.

Nebo si vemte velmi citlivou osobu (vím, teď zacházím do extrémů, ale tato možnost také je), která by se upnula na určitou osobu, pak o ní přišla a upnula se nadalší a tak dále. A s každým dalším člověkem by se jí změnil patron. Jaká by byla její zvěromágská podoba?

Už jsem toho tu napsala až moc a vy jste nepřišli sem číst moje keci, ale novu kapitolu. Takže přeji pěkné čtení a snad se bude líbit. Nečekejte nic extra, jak jsem řekla, ani jedna neumíme popisovat emoce a nemáme zrovna bujnou fantazii.

Opožděně přeji Veselé Vánoce. A také šťastný Nový i nový rok.

Winky

...........

"Chovají se čím dál tím podivněji. Všiml jste si těch jejich úšklebků, pane řediteli?" promluvil Snape naštvaně, když se po několika dnech opět sešli v ředitelně. "Vždy, když se podívají naším směrem."

"Už nechodí do jižní věže, předevčírem se mi ztratili ve třetím patře. A včera jsem za nimi šel až nahoru na astronomickou věž," pokračoval Sirius.

Po nucené spolupráci se Snapem se navzájem začali ignorovat, jako by ten druhý vůbec neexistoval.

"A co je nejzvláštnější, tou samou dobou, co je Sirius sledoval na věž, byli viděni v Nebelvírské věži. Ptal jsem se Colina Creeveyho a ten mi řekl, že už tam sedí minimálně hodinu. Přitom jsem je chvíli předtím potkal ve druhém patře, když jsem mířil k Severusovi pro svůj lektvar Nedokážeme si vysvětlit, jak mohli být na více místech najednou. Tohle není možné," zakončil Remus svůj krátký monolog a bezradně se zadíval na Brumbála.

...........

"Viděli jste, jak se tvářil Remus, když jsme ho potkali na chodbě?" zeptal se Brian a všichni se svalili na zem v záchvatu smíchu. Byli ve svém sídle a zakladatelé je pobaveně pozorovali. 

"Děkujeme, Salazare za to kouzlo. Bylo to opravdu chytré. Takhle nepoznají, kde jsme doopravdy."

"Nemáte zač," odpověděl Salazar.

"Když budete ještě něco potřebovat, tak se ozvěte. Znám ještě několik jiných kouzel," prohlásil a ostatní zakladatelé se zatvářili zděšeně.

"To počká, Salazare," krotil Godrik nadšení řádu. "Již na začátku září jste dostali úkol. Přišli jste na to, jaké jsou vaše zvěromágské podoby?" zeptal se a všem se ulevilo, jelikož si nemohli vzpomenout jaký úkol. Usmáli se. Všichni svá zvířata poznali a každý zvlášť se pokoušeli o přeměnu. Zatím se však nikomu z nich nepovedlo přeměnit více než svojí vlastní nohu nebo ruku.

"Samozřejmě, že jsme nezapomněli Godriku." ozval se za všechny Harry.

"Tak se pochlubte," ozvala se Rowena. Nikomu z nich se nechtělo začít, tak Helga rozhodla, že začnou od velitele a budou zde tak dlouho, dokud jim to neřeknou.

Harry se nadechl: "No, moje zvíře se nejvíce podobá orlu bělohlavému," vypravil ze sebe nervózně. "Ale vypadal tak trochu jinak, než jak jsem ho našel v knize. Zkrátka jako kdyby to byl on, ale zároveň nebyl," snažil se všem objasnit a dostalo se mu souhlasného kývání.

"Je možné, že díky naší moci se kouzelná moc objeví i ve vaší zvěromágské podobě a také můžete přeměnou do zvířete získat určitou schopnost, kterou budete moc použít v obou podobách," vysvětlila jim Helga. "Ale teď se vraťme k tématu."

Brian pokračoval: "Jelen." A takhle to šlo dál. Dozvěděli se, že Elizabeth je laň, Ginny - lvice, Ron - lišák, Hermiona - kočka, Draco - polární vlk, Ebony - gepardice, Neville - medvěd a Lenka je pastelníček (pozn bety: Kouzelný africký pták s pestrobarevným peřím. Viz Harry Potter – Kouzelná zvěř a bytosti). 

"Začali jste již s přeměnami?" zeptala se Helga. 

Všichni pokývali hlavou a vypověděli všechny své dosavadní úspěchy.

„A teď už k vašim přeměnám.....“

........

"Pojď," chytil Harry Ginny za ruku zrovna, když vycházeli z Velké síně. Na její nechápavý pohled nepatrně kývl hlavou k boční chodbě, kde zrovna mizela záda jednoho z pobertů. Ginny se na tváři mihl škodolibý úsměv, než se vydala tím směrem.

Tiše se plížili chodbou za jedním z pobertů a čekali na svojí příležitost. Ginny se rozhodla zapojit právě ve chvíli, kdy Sirius stoupl na jeden z dlouhých koberců, Filchovu oblíbenou past na "špinavce". Mávla hůlkou v tu samou chvíli, kdy se z jedné z chodeb vynořila skupinka studentek z havraspáru a jejich idol se před nimi rozplácl jak široký, tak dlouhý. 

Harrymu stačil jeden pohled do kmotrovy tváře a v duchu odpřísáhl, že na tohle nikdy nezapomene. Jeho zoufalý výraz při pohledu na své obdivovatelky mu dal jasně vědět, že líp už se jim tento vtípek povést nemohl. 

Chytil Ginny opět za ruku a společně se rozeběhli co nejtišeji chodbou pryč.

Zapadli do nejbližší učebny a začali se smát, stále se při tom držíc za ruce. Najednou zmlkli a zkoumavě se na sebe dívali. Pomalu se k sobě začali přibližovat, když tu se prudce otevřely dveře. Dovnitř vtrhl Ron a Harry s Ginny od sebe rychle odskočili. Naštěstí si ničeho nevšiml.

"Kam jste se ztratili?" zeptal se.

"Sledovali jsme Siriuse. Měl jsi vidět jeho výraz, když jsme ho zesměšnili před jeho obdivovatelkami," prohlásil  Harry po chvíli ticha.

"Proto jsem vás vlastně hledal," plácl se do čela Ron. "Nastražili jsme na pár zmijozelských past. Předtím vyhrožovali dracovi, tak snad je to přejde. Myslím, že ještě teď je honí brnění," zachechtal se a oni s ním při té představě.

"Pojďte, jdeme do věže," řekl Ron a vyrazil z učebny. Harry s Ginny ho následovali. Celou cestu do věže si vyměňovali rádoby nenápadné a nesmělé pohledy a oba společně a přece každý zvlášť proklínali Rona za vyrušení.

Ve společence si sedli do křesel a Harry nepřestával Ginny pozorovat. Již dávno si uvědomil, že k ní něco cítí, ale nebyl si jistý, jestli i ona k němu. Rozhodl se, že se jí hned zítra zeptá, jestli by s ním nechtěla chodit, aby věděl na čem je. S tímto rozhodnutím se odebral do postele, aby zítřek dříve přišel. Usínal s myšlenkami na Ginny.

...............

Druhý den se všichni společně setkali ve společence a vyrazili na snídani. Během ní toho Harry moc nesnědl, jelikož byl velmi nervózní. Cítil, jak se mu potí dlaně.

"Ginny," oslovil ji. "Půjdeš se se mnou projít k jezeru?" Zeptal se a doufal, že bude souhlasit.

Ginny se mírně začervenala a kývla. Ostatním řekli, aby šli za zakladateli a kdyžtak je omluvili. Poté společně zamířili k jezeru.

"Ginny, chtěl jsem s tebou mluvit. Já vím, že jsme kamarádi, jsi sestra mého nejlepšího přítele, ale já už nechci být jen tvůj kamarád. Já.... mám tě rád Ginny. Chtěla by si se mnou chodit?" zeptal se a sklopil hlavu. Se stísněným pocitem očekával její odpověď.

Ginny ho chvíli překvapeně sledovala. Již pomalu přestávala doufat v to, že by se Harrymu líbila. Viděla na něm jak je nervózní a nechtěla ho déle trápit. A ani sebe. Pomalu mu rukou zvedla hlavu a šťastně se na něho usmála.

"Samozřejmě, že s tebou budu chodit Harry. Na tohle čekám už dlouho," odpověděla a sledovala, jak se nervózní výraz jeho obličeje mění ve šťastný úsměv. Vzal ji do náruče a zatočil se s ní dokola. Pak ji postavil na zem a pomalu ji políbil. Chytili se za ruce a s úsměvem se vydali zpátky do hradu. Každý, kdo je potkal, si všiml změny mezi nimi.

Mezitím ostatní došli k zakladatelům a chtěli pokračovat v procvičování přeměn.

"Kde máte Harryho a Ginny?" zeptal se Godrik.

"Šli se projít na pozemky. Snad již konečně spolu začnou chodit," odpověděla Hermiona.

"Jak to myslíš?" zeptal se Ron nechápavě.

"Nikdo jste si nevšiml, jak se na sebe dívali?" zeptala se překvapeně Hermiona.Všichni kromě Rona si toho samozřejmě všimli.

"Přeju jim to," řekl Brian. "Harry si zaslouží být šťastný a Ginny také."

"Souhlasím s tebou,"řekl Ron, "ale jestli jí ublíží, tak zapomenu, že jsme přátelé a vyřídím si to s ním."

"Ehm... Ehm..." ozvalo se místností a všichni se ohlédli.

"Nerad vás ruším, ale měli byste pokračovat v procvičování," ozval se Salazar.

O deset minut později se dovnitř přenesli dvě postavy držící se za ruce. Harry a Ginny.

Následujících několik týdnů strávili střídavě na vyučování, zkoušením přeměn a také na útocích. Voldemort se stával více aktivním a byli tak i dva útoky týdně. Prozatím se jim dařilo skupiny smrtijedů zvládat a opouštěli místo boje před příchodem Fénixova řádu zanechávajíc za sebou pouze spoutané smrtijedy a bílou růži na zemi.

.......

"Tak co nám můžete říci?" otočil se na jedné říjnové schůzi Brumbál na Kyngsleyiho a Tonksovou. Ti se zrovna vrátili z ministerstva z výslechu zajatých smrtijedů.

"Zjistili jsme, že to bylo deset postav v zářivě bílých pláštích. Nikdo z nich neví, kdo to je. Od jednoho smrtijeda jsme se dozvěděli, že o nich ví i Vy-víte-kdo. Podle toho co říkal, se vždy objeví uprostřed útoku. Prý ovládají kouzla, která nikdy v životě neviděli. Určitě bude chtít, aby se k němu přidali. Musíme je nějak najít a zeptat se jich, na které straně stojí," řekl Kingsley.

"To jsou zajímavé novinky. Nevíme, kdo by to mohl být. I když se zdá jejich postavení jednoznačné, může se to změnit. Proto musíme být pohotovější a dostat se na místo útoku dřív. Jedině tak máme šanci je kontaktovat," souhlasil Brumbál. Dlouho ještě diskutovali o různých možnostech, než schůzi rozpustili.

"Albusi," ozval se najednou Sirius," myslíte, že ty růže co pokaždé najdeme, mají nějaký význam?"

Brumbál se na něj chvíli díval a vypadal jako by přemýšlel.

"Myslím Siriusi, že to bude něco jako jejich vizitka. Abychom věděli, že tam byli." Sirius přikyvoval a pak se vydali zpět do Bradavic. Grimmauldovo náměstí dvanáct na chvíli osamělo. 

......

O týden později byli naši studenti společně v sídle a zkoušeli si znovu přeměny, když tu se ozvalo vypísknutí. Všichni se za tím zvukem otočili a spatřili na místě, kde stála Hermiona, malou kouli chlupů. Všichni na ní v úžasu zírali.

"No, páni Hermiono," vzpamatoval se jako první Harry a po něm Ron, který stál Hermioně nejblíže si ji šel pohladit. Po chvíli na místě již opět stála hnědovlasá dívka a tvářila se potěšeně i přes viditelné vyčerpání. Ron jí okamžitě pomohl do jednoho z nejbližších křesel, kde zůstala unaveně sedět.

"Gratulujeme Hermiono," ozval se Godrik.

„Děkuji, ale nerozumím tomu. Podle snu jsem se měla změnit ve velkou kočku.“

„Nevím,“ odpovídala jí Helga. „S tímto jsme se ještě nesetkali.“

Hermiona přikývla a rozhodla se, že se ještě podívá do knihovny.

Její úspěch ostatní povzbudil a začali se více snažit. Do večera se přeměna povedla ještě Harrymu a Lence. Jejich zvířata však vypadala stejně jako ve snu.

Ostatní chtěli dále zkoušet své přeměny, ale rozhodli se, že pro dnešek už to stačí. 

.......

"Harry, ukážeš mi ještě toho svého orla?" zeptala se Ginny cestou do věže a hodila po něm prosebný pohled. Harry mu nemohl odolat a tak se rozloučili s ostatními a zamířili do sedmého patra do Komnaty nejvyšší potřeby, aby měli soukromí. Tam strávili čas až do večerky vzájemným ochutnáváním (snad jste si nemysleli, že přeměnami). Usínali se šťastnými úsměvy, které jim vydrželi až do rána.

Ještě se rozšířili, když cestou na snídani zahlédli Remuse a použili na něj další ze Salazarových kouzel. To proměnilo barvu veškerého oblečení, které měl na sobě, na křiklavě růžovou. Vtip byl v tom, že sám zasažený to neviděl. Aby kouzlo bylo ještě lepší, tak každá čarodějka na obraze, kolem které přešel, začala zpívat zamilované písničky. Bylo to k nezaplacení.  

Ještě lepší byl pohled na Siriuse, kterého prokleli již den předtím. Cokoli si vzal na sebe, zářilo křiklavými barvami duhy. Sirius se všemožně snažil zbavit se kouzla, ale nic nepomáhalo. 

Snape z nich dopadl nejlépe, jelikož ho nikdo den předtím nepotkal a nyní již seděl za učitelským stolem ve velké síni. Ten na sobě neměl již žádné kouzlo, protože to poslední předchozího den k nesmírné lítosti naší skupinky zrušil. Nutno dodat, že mu to trvalo celý týden. Otázkou však zůstává, jestli kouzlo jen samo nevyprchalo....

Po snídani zamířili, až na Ginny a Lenku, které měli přeměňování, na první hodinu lektvarů v novém týdnu. Snape se celou dobu mračil a ostražitě pozoroval Draca. Byl totiž správně přesvědčen, že ho při své poslední návštěvě proklel on. Tak si na něj dával velký pozor.

"Pane Blacku," ozval se na konci hodiny.

"Po hodině tady zůstanete. Potřebuji s vámi mluvit." prohlásil a Draco měl podezření, o čem chce mluvit. To se mu vzápětí potvrdilo. Jen co zazvonilo, ostatní se vydali ven z učebny a Draco přistoupil ke svému kmotrovi.

"Co měla znamenat ta kletba, kterou si mě proklel Draco?" zeptal se varovně. 

"Promiň, Severusi, ale nevím, o čem to mluvíš," nahodil blonďatý chlapec překvapený výraz. "Všiml jsem si, že se poslední dobou stávají zvláštní.. nehody.. ale že se to týká i tebe, to je pro mě novinkou."

"Tak ty nevíš," vypustil Snape mrazivě. "Takže nemáš ponětí, kdo by mohl být za těmi nehodami," ironicky se zašklebil, "které se stávají  studentům Zmijozelu, ale i některým profesorům prakticky denně?"

"Vážně netuším, kdo by mohl mít něco proti Zmijozelům a nebo učitelům. Víš, že jsem byl s ostatními ve společenské místnosti, když se  něco dělo. A už vůbec si nedokážu představit, jaký pošetilec by si troufl zesměšňovat učitele. Leda že by mu ti učitelé něco provedli, například strkali nos tam, kam nemají. A teď, když mě omluvíš, musím pokračovat na další hodinu," odpověděl Draco a spěšně opustil učebnu, zanechávajíc za sebou zamračeného profesora. Přede dveřmi na něj čekali ostatní a společně se vydali na hodinu bylinkářství.

Po obědě měli všichni až na pár výjimek volno (přesněji tři - Hermionu, Elis a Ebony, které měli runy) a tak si udělali úkoly, počkali na děvčata a po dopsání jejich úkolů se vydali za zakladateli. Tento den se přeměna podařila Ginny, Drakovi, Elis a Brianovi.

Při přeměně Briana je zaplavil pocit štěstí a harmonie. Všichni užasle hleděli na zářivě bílého jelena a bylo jim jasné, jakou schopnost bude ovládat. Vypadal skoro jako Harryho patron.

Jako poslední zbyli Neville, Ron a Ebony, kteří přeměnu zvládli hned ten následující den. Všechny přeměny se shodovaly se sny a Hermionu to trápilo ještě víc, neboť svoji přeměnu nedokázala pochopit. Ani v knihovně nic povzbudivého nenašla.

Zakladatelé na ně byli velmi hrdí.

.........

Mezitím tři nejmenovaní kouzelníci seděli v Brumbálově kanceláři a podávali hlášení.

"Dnes mi Draco řekl, tedy spíše naznačil, že ví, že je sledujeme. Podle toho můžu usoudit, že je to něco jako odplata," řekl Severus po hromadném odhlučňovacím kouzlu na všechny obrazy. Všechny bývalé ředitelky Bradavic totiž při pohledu na Remuse Lupina začali zpívat a ostatní se začali tak hlasitě smát, že nebylo nic jiného slyšet.

"To vážně, Severusi? Můžeš mi prozradit, jak jsi na to přišel?" zeptal se Remus a Sirius Snapea zpražil pohledem, že to nemůže myslet vážně. 

"Naznačil mi něco v tom smyslu, že nejsme tak nenápadní, jak chceme být, Lupine," vyprskl Snape rozmrzele.

"To jako chceš říct Snape, že i tohle je jejich práce?" zeptal se Sirius a ukazoval na své oblečení.

"Předpokládám, že ano," konstatoval suše, "Musím ovšem přiznat, že jim nechybí vynalézavost. To kouzlo, co na mě před týdnem uvrhl Draco, zřejmě vyprchalo, jelikož žádné kouzlo, které jsem použil, nefungovalo."

"On tě proklel, Snape?" zeptal se posměšně Sirius, "že to na tobě nebylo vidět." 

"Na rozdíl od tebe Blacku ovládám iluzivní kouzla více než dobře. Použil jsem na sebe iluzi. Jen Albus viděl, jak jsem ten týden vypadal," otočil se na Brumbála, který sledoval jejich rozhovor.

Tomu se zajiskřilo v očích při vzpomínce na blonďaté vlasy mistra lektvarů. Úsměv se mu objevil i na tváři a v duchu znovu Severuse viděl. Byl zmalovaný jako klaun s červeným nosem a blonďatými vlasy. Jediné štěstí, že oba tak dobře ovládají iluzivní kouzla, jinak by ho nikdo nedostal z jeho bytu. Ale to už bylo minulostí. Podíval se na Siriuse a Remuse a oči mu ještě více zajiskřili. Věděl, jak ty kouzla odstranit, ale chtěl je ještě chvíli nechat trápit. Rád viděl, že se jeho studenti dobře baví a to se v těchto těžkých časech nestávalo často.

"Pánové, proto jsme se tu nesešli," klidnil Brumbál, aby zabránil blížící se hádce. "Je něco nového ve vašem sledování?"

"Nic, jsme na tom pořád stejně. Oni si s námi prostě hrají. Dřív jsem si myslel, že to dělají z nudy," zašklebil se Sirius, "ale podle Snapeova zjištění to dělají schválně."

"Myslím, že nemá cenu ve sledování pokračovat," vyslovil Brumbál poté, co probrali všechny možnosti a všichni tři profesoři se zvedli k odchodu. "Nezbývá nám než čekat, jestli se rozhodnou nám o tom říct," pronesl tónem, v němž však zaslechli nepatrnou stopu smutku a zklamání.

...........

Sirius a Remus se trápili ještě dva dny, než se nad nimi Brumbál slitoval a zrušil kouzla na ně seslané k velké nelibosti členů řádu Bílé růže.

Asi týden na to se u snídaně stalo něco nečekaného. Ráno vlétla do velké síně sova a zamířila přímo k učitelskému stolu, kde se usadila před profesora Snapa. Překvapený Snape sově odvázal z nohy balíček, z něhož vyndal malou flaštičku. Ani si nestihl přečíst nápis na ní, když se sama otevřela a zahledl akorát její vyletující obsah, který mu přistál na hlavě. Cítil pohyb svých vlasů a měl neblahé tušení. Sáhl si na hlavu a zjistil, že má ve vlasech zvláštní pěnu. Všichni v sále nyní na Snapa civěli. Seděl za stolem, v ruce lahvičku a vlasy se mu zpěnili, jako by mu je někdo myl. Vzápětí ho slil proud vody od hlavy až k patě a celá velká síň včetně jednoho nejmenovaného člena zboru vyprskla smíchy a Řád si blahopřál k dobře načasovanému vtípku. 

Snape vrhl zlověstný pohled na své studenty a smích jako mávnutím proutku přestal. Poté se otočil na Siriuse, který se pod návaly smíchu sotva držel na stoličce. Ostatní členové učitelského zboru se snažili tvářit vážně, ale koutky jim cukali

"Čemu se směješ Blacku?" zasyčel rozladěně Snape. V tváři byl nezvykle rudý.

"Někdo ti umyl vlasy, Snape," podařilo se mu říci mezi záchvaty smíchu.

Snape zúžil oči hněvem a poté voda z jeho hůlky zkropila Siriuse.

"A aby ti to nebylo líto, Lupine," pronesl a další proud vody zasáhl Remuse.

"Co se děje Severusi?" zeptal se Brumbál předstíraje nevědomost, ale veselé ohníčky v jeho očích a cukající koutky ho prozradili.

"Nic, Albusi," pronesl již trochu uklidněný Snape, který si spravil náladu při pohledu na dva zmáčené kolegy. Poté se zvedl a za majestátního vlání hábitu opustil Velkou síň.

.............

Třicátého prvního října seděli naši přátelé u večeře a povídali si. 

Harry seděl u večeře a jen se v ní rýpal a sledoval ostatní, jak se baví. Na Briana s Elis toto datum nepůsobilo, tak jako na něj. Oni vyrůstali v náhradních rodinách, které je milovali, on to štěstí neměl. Od té doby, co věděl, kdy jeho rodiče zemřeli, měl v tento den vždy špatnou náladu. Projevilo se to i dnes, kdy na své okolí reagoval podrážděně. A nepomohlo mu ani to, že se Brian dal dohromady s Ebony.

K jeho špatné náladě se přidalo i něco dalšího Měl neblahé tušení, že se dnes něco stane. To se mu hned v zápětí potvrdilo. Jeho přívěšek se zahřál a hovor okolo rázem utichl. Postupně se zvedli od večeře a pomalu opustili Velkou síň.

Jakmile se objevili v hnízdě, jak svou základnu pojmenovali, zamířil Harry hůlkou na mapu.

"Godrikův důl," přečetl pomalu a hrdlo se mu stáhlo. Moc se chtěl podívat do vesnice, ve které se narodil, ale nečekal, že to bude v takovéto chvíli. Přivolal si plášť a postavil se k ostatním, kteří již zaujali bojové pozice. Ještě než se přemístili, zaslechl zakladatele, jak jim přejí hodně štěstí.

......

Objevili se na náměstí, které bylo plné bojujících obyvatel a Smrtijedů. Godrikův důl byla napůl mudlovská vesnice a kouzelnické obyvatelstvo neváhalo přispěchat na pomoc svým mudlovským sousedům.

Při objevení bílého světla nejblíže stojící ztuhli a zírali na místo, kde se objevilo deset postav v bílých pláštích. Poté se pustili znovu do boje majíc před sebou nový, velmi očekávaný cíl.

Harry se rozhlédl kolem, když tu najednou prudká bolest projela jeho jizvou. Voldemort byl někde poblíž. Snažil se zasunout bolest do pozadí a soustředit se pouze na probíhající boj.

............

Ve velké síni v Bradavicích zatím ještě všichni večeřeli. Brumbál se bavil s McGonagallovou, když tu se náhle zjevil patron v podobě tygra. 

"Brumbále, Temný pán napadl Godrikův důl," ozval se hlas Kingslyho Pastorka a patron se rozplynul. Vzápětí se Brumbál zvedl a společně s přítomnými členy řádu zamířil do ředitelny ke krbu. 

Grimauldovo náměstí se začalo plnit Fénixi odhodlanými chránit nevinné životy. Když se sešlo prvních deset členů, přemístili se na místo boje. Zanechali po sobě akorát vzkaz pro další příchozí o místě útoku.

Objevili se na kraji vesnice. Když byly dostatečně blízko, naskytl se jim následující obraz.

Uprostřed dlážděného náměstí tvořili kruh čarodějové v bílém s připravenými hůlkami. Okolo nich tvořili větší kruh Smrtijedi v několikanásobné přesile. Mezi kruhy stál Voldemort a právě promluvil. Rozhodli se zatím nezasahovat a počkat na posily.

"Přidejte se ke mě. Nabízím Vám moc. Společně budeme moci ovládnout celý svět, podrobit si všechno živé. Staňte se mými služebníky a splním Vám každé přání. Budete mít vše, co budete chtít," promluvil syčivě.

"To je zajímavá nabídka, Tome," ozvalo se od postav zastřeným hlasem. Nebylo však poznat která, neboť ani jedné nebylo vidět do tváře. Poznali pouze, že to byl muž.

'Ten je musí hodně chtít' pomyslel si Snape sledujíc jak Voldemort ztuhl a rukou škubl směrem k hůlce. Rychle si to však rozmyslel.

"Přidejte se ke mě," opět spustil Voldemort. "Přidejte se ke mě a staňme se pány světa."

Bojištěm se nesl pobavený smích.

"Tome, je nám velikou ctí..." začala jedna z postav a Fénixův řád ztuhl. To už však pokračoval další hlas ".... že se nám dostalo této vzácné nabídky…“