Kapitola XV.

Tady je nová kapitola. Moc se omlouváme za zdržení naše beta Betty byla někde pryč. Snad se vám kapitolka bude líbit. Nymf

................................................................................................................

"Musíme hned do komnat řádu!" zašeptal Harry k ostatním. Položil příbor, uměle se zasmál, aby nevzbudil podezření, zvedl se a zamířil pryč ze síně. Ostatní ho hned následovali.

"Zpomalte," sykl znovu, neboť si byl dobře vědom zvídavých pohledů od učitelského stolu. Nechtěl vzbuzovat zbytečnou pozornost vedoucí k nežádoucím otázkám. Alespoň zatím.

Hned, jak prošli vstupem do komnat řádu, museli si zacpat uši. Jejich pozornost upoutala velká mapa světa na stěně, na které zářil rudý bod někde na severu Anglie. To ona vydávala ten hrozný zvuk, který Hermiona v duchu přirovnala k mudlovskému alarmu.

"Klepni na to místo hůlkou, ať víte, kde přesně to je," křikl na Harryho Godrik, aby ho přes ten kravál slyšel. Po poklepání se mapa jakoby přiblížila a ukázala tak malou vesničku na jihu země.

"Dorchester," přečetla nahlas Ebony.

"Není čas, vezměte si hábity a jděte. Doporučoval bych vám zaujmout bojové postavení už teď, kdybyste se náhodou ocitli přímo mezi nepřáteli," popoháněl je Salazar.

Postavili se do kruhu zády k sobě a přemístili.

............

Učitelé sledovali několik nebelvírských studentů a havraspárskou studentku vesele se bavících u kolejního stolu. Když všichni na chvíli ztuhli a poté opustili Velkou síň, kývl ředitel na jednoho z profesorů a ten se ztratil v boční chodbě.

Severus byl rád, že právě jeho ředitel vybral, aby sledoval studenty. Chtěl na to přijít. Jeho dlouholetá práce zvěda na něm nechala neblahé důsledky v podobě zvědavosti. On na to prostě musel přijít! Vždy přišel na vše, plnil své úkoly a tohle je jen parta puberťáků, žádný Temný pán. Nic z toho by však na hlas nikdy nepřiznal!!

Měl štěstí, neboť dorazil právě včas, aby je zahlédl zacházet za roh na protější straně síně. Šli pomalu, nenuceně, Severusovu cvičenému oku však neunikla jistá strnulost v jejich postojích. Udržoval si patřičnou vzdálenost, aby ho nedejbože nezaslechli. Překvapilo ho, když odbočili do odlehlé části hradu. Tato chodba vedla jen do jedné z mnoha věžiček a nebylo tam prakticky nic. Zůstal stát v jednom z výklenků a čekal, než se vrátí.

Když nějakou dobu nešli, rozhodl se vydat za nimi.

.............

"Sledoval jsem je až k jedné z východních věžiček. Pak se mi ztratili. Prohledal jsem to tam, ale nikde nebyli," podával Severus hlášení řediteli.

"Přece se nemohli jen tak ztratit," divil se Remus.

"A nebo Sra...Snape nedával pozor," posmíval se Sirius.

"Pánové, klid," krotil je Albus dřív, než se do sebe stačili úplně pustit. "Příště je musíme lépe sledovat...."

Než však stačil cokoliv doříct, oheň v krbu se rozhořel a objevila se v něm hlava Alastora Moodyho.

"Albusi! Albusi, Smrtijedi útočí v Dorchesteru," vykřikl do ředitelny. 

"Už jdeme, Alastore, můžeš uvolnit krb?" zeptal se Brumbál. S tichým puf Mody zmizel. Brumbál sledoval, jak se všichni postupně letaxují a všiml si, že se ke krbu blíží také Severus. Přistoupil k němu a položil mu ruku na rameno.

"Severusi, ty tu zůstaneš. Je to pro tebe příliš nebezpečné a někdo tu musí zůstat a dohlídnout na školu a studenty." oznámil mu.

Snapeovi se to moc nelíbilo, ale uznal, že má pravdu. Posunul se stranou, a jakmile poslední z nich opustil ředitelnu a krb vyhasnul, potichu se vydal do sklepení. Cestou přemýšlel o Potterovi a jeho přátelích a také o svém kmotřenci. Severus byl na Draca velmi pyšný, že se mu podařilo stát se lepším člověkem, než je jeho otec. S těmito úvahami začal hlídkovat po chodbách.

............

V Dorchesteru byl zatím relativní klid, pouze několik postav v tmavých pláštích se plížilo po vesnici. Každá z nich zaujala svou pozici a vyčkávali na signál k útoku. Tím mělo být první odbití hodin na blízké radnici. Hodiny začali odbíjet osmou hodinu večerní, když se ozvala tiše zašeptaná kouzla a po chvíli vzduch naplnili hlasité výkřiky a pláč obyvatel jednotlivých domů. Občas okolí nějakého domu ozářili paprsky kleteb ze soubojů s kouzelníky, kterých zde bylo opravdu málo.

Najednou se uprostřed náměstí zjevilo deset postav v zářivě bílých hábitech. Rychle se rozhlédli a vyřadili několik nejbližších Smrtijedů z boje. To už se k nim však blížili další a sesílali na ně útočná kouzla. 

Skupina postupovala pomalu vesnicí a zneškodňovala Smrtijedy, kteří postupně vybíhali z okolních domů. Většina z nich se ani nebránila, byli zaskočeni náhlým odporem. 

Když ostatní Smrtijedi viděli, že proti nim nemají moc šancí, začali se rychle přemisťovat pryč.

Šlo to až moc jednoduše, promluvil k ostatním Neville přes myšlenky, když spoutali všechny Smrtijedy. Neuběhlo ani deset minut od chvíle, co dorazili.

Tohle byly nováčci, byla to jen zkouška. Většina z nich ani nemá znamení zla, vysvětloval Draco a na důkaz jednomu z nich vyhrnul rukáv.

Otec mě na tyhle akce často brával. Několik starších Smrtijedů sleduje jejich počínání z povzdálí, vysvětlil Draco zhnuseně ostatním. Nejspíš zmizeli hned, jak jsme se objevili, statečnost nepatří mezi vlastnosti Smrtijedů, snažil se uklidnit ostatní, kteří se začali rozhlížet s mírným zděšením po okolí.

Klid! zavelel Harry, když Neville málem podpálil nedaleký keřík, z kterého vyběhla kočka. Harry si ztrápeně povzdechl, když viděl, jak si černovlasý chlapec příliš nevěří.

Buďte v pohotovosti! Neville, Draco, Brian a Hermiona zůstanou hlídat Smrtijedy. Ginny, Lenka, Elizabeth a Ebony půjdou zkontrolovat a ošetřit obyvatele. Při jakémkoliv náznaku potíží se okamžitě hlaste! Já a Ron zatím obejdeme okolí, udílel rozkazy Harry a barva jeho pláště splynula s okolím. Ron po jeho pravici udělal to samé a už mířili do noci.

Co se stalo?!? zaznělo všem v hlavě několikanásobně, když z jednoho z domů vyběhla postava v plášti a zastavila se až před brankou u jednoho z keříků.

S-smrtijedi, zazněl jim v odpověď rozklepaný Ginnin hlas. Těmhle už n-nikdo nepomůže.

Není to naše vina. Zemřelo by jich víc, kdybychom nepřišli, snažila se je klidnit Hermiona. 

Pokračovali rychle dál a o dalších přibližně patnáct minut později už stáli všichni opět u spoutaných Smrtijedů.

Zdrceně vyčkávali příchodu Fénixova řádu, aby mohli s klidem opustit toto místo.

Hermiona ještě vyčarovala bílou růži, kterou nechali ležet nedaleko Smrtijedů jako svoje znamení.

Když se zde objevili členové řádu, přemístili se pryč.

..................

Členové řádu se zmateně rozhlíželi okolo sebe. Všude byl relativní klid. 

Remus vždy dokázal své překvapení skrýt. I teď, když mu pohled klouzal po sutinách domů, po spáleništích a nakonec po spoutaných a omráčených Smrtijedech, snažil se působit vyrovnaně.

"Co se to tu, sakra, stalo?" ozvalo se zprava od Pošuka.

"Dobrá otázka, Alastore," Brumbálův hlas byl jako vždy klidný. "Zůstaňte ve střehu, může to být léčka," upozornil je a poté rozdělil úkoly.

Remus se proto spolu se Siriusem vydal k jednomu z domů, aby našli jeho obyvatele, když mu pohled padl na bílou růži....

............

"Musíme se zlepšit," prohlásil Harry hned poté, co se objevili v sídle.

Do teď si ani jeden z nich pořádně neuvědomoval, co všechno se může stát, co všechno je tam venku čeká.

"Proti zkušeným Smrtijedům bychom neměli šanci," přidal se na jeho stranu Draco.

"Taky se musíme zdokonalit v léčebných kouzlech," ozvala se slabým hlasem Ginny.

Dnešní akce je všechny zasáhla. 

"Umíte toho dost, abyste se jim ubránili," promluvil k nim Godrik a Salazar pokračoval. "Ale budete se toho muset ještě hodně naučit, abyste se staly jejich rovnocennými soupeři a dokázali je porazit."

"Je čas, abychom se plně zapojili do vaší výuky. Už jste fyzicky i psychicky dost silní, abyste mohli začít cvičit i další obory magie, které jsme vám slíbili. Nečekejte, že to bude jednoduché, tohle už nebudou kouzla pro školáčky. I málokterý dospělý kouzelník by je zvládl. Bude to chtít hodně cviku a vytrvalosti. Zatímco doteď vám šla kouzla prakticky sama, teď budete muset zapojit všechnu svoji sílu, všechno své odhodlání, abyste se vypracovali. My však věříme, že to dokážete."

Jak zakladatelé mluvili, věděli, že to zvládnou. Už od začátku to věděli.

...........

"Nevíme, kdo to byl," začal nevrle podávat hlášení Moody. Naštvaný tón jeho hlasu nemohl nikdo přeslechnout. "Postavy v bílých pláštích, jak říkali obyvatelé. Nemluvili, přesto podle nich nějakým způsobem komunikovali. Nebylo jim vidět do obličeje."

"Ani ministerstvo neví, kdo to byl. Všichni vyslýchaní tvrdí to samé. Postavy v bílých pláštích. Někteří se dokonce snažili tvrdit, že byli bezdůvodně napadeni. Mnoho se jich odvolává na kletbu Imperius. Není dost důkazů, nemají ani znamení zla. Někteří šli po výslechu rovnou domů," pokračovala po Moodym právě příchozí Tonksová.

"Už zjistili, kdo zmasakroval tu rodinu," pokračoval Kingsley. "Pozítří bude soud. Mělo by mu to hodit pěkných pár let v Azkabanu, kdoví jak dlouho tam vydrží. Mozkomorové se bouří. Ministerstvo se to snaží tutlat, jak jen to jde, ale pravdou je, že už třetina jich Azkaban opustila" Na chvíli se odmlčel, než pokračoval.

"Mudlům bylo řečeno něco o výkyvu počasí. Alespoň, že vymazávači paměti pracují dobře," dokončil s povzdechem.

"Každopádně, ministerstvo se to rozhodlo neřešit. Mylně si myslí, že to byl Fénixův řád," dodala ještě Tonksová.

"Budeme muset počkat a být v pohotovosti," s tím Brumbál rozpustil schůzi a všichni se vydali za svými povinnostmi.

"Severusi, našel jsi je?"

"Ne, pane řediteli," přiznal neochotně Snape. "Po hradě se nepohybovali, jestli byli v prostorách Nebelvíru, to mi není známo."

"Dobře tedy, sledujte je. Všichni tři. Kdybyste přišli na něco nového, hlaste mi to, prosím," podíval se Brumbál střídavě na Severuse, Remuse a Siriuse. "Očekávám vaši spolupráci," dodal ještě Brumbál a pohledem dal jasně najevo, že nebere v potaz protesty.

Poté se všichni přesunuli zpět do Bradavic.

....... 

Čas pro naše přátele plynul velmi rychle. Zakladatelé měli pravdu, když tvrdili, že teď to teprve bude námaha. Často si sáhli až na dno svých schopností, nikdo z nich toho však nelitoval. 

Pokud do teď považovali zakladatele za své rádce, teď se z nich stali neúprosní "dozorčí". Nenechávali je ani na chvilku vydechnout, nutili je podávat stále lepší výkony. 

"Já už nemohu," ozvala se jedno odpoledne na konci září Ebony. Právě procvičovali několik obraných a útočných kouzel v tajemné komnatě, ze které si udělali zkušební místnost. Poradili jim to zakladatelé a oni po chvíli váhání souhlasili. 

"Tak pro dnešek končíme," ozval se Godrik z obrazu umístěného na nejbližší stěně. První věcí, kterou je naučili bylo, jak vytvořit kopii jejich obrazů, aby je mohli vzít sebou. Nejprve byli všichni tímto nápadem nadšeni, ale jak ubíhal den za dnem začínali pomálu svého rozhodnutí litovat.

"Dobře," řekl Harry a složil se na zem. Byl vyčerpaný a při představě, že ještě musí napsat úkoly hlasitě zasténal.

"Já vím, že jsme si to vybrali dobrovolně, ale jak to máme všechno zvládnout?" zeptal se zakladatelů.

"Máme školu, tyto lekce, někteří mají famfrpálové tréninky a přitom ještě musíme psát úkoly. Včera jsem málem usnul na hodině lektvarů. Ještě štěstí, že do mě Ron strčil, jinak bych měl velký průšvih," přidal se k němu Neville.

Zakladatelé si mezi sebou vyměnili pohledy, než odpověděli. 

"Víte vůbec, že ta kouzla co se nyní učíte dělali i nám značné problémy ve vašem věku? Tyto kouzla totiž vynalezl Merlin a jsou velmi silná. Je nám jasné, že to nemůžete všechno zvládnout, tak omezíme naše lekce pouze na víkendy. Většinu kouzel již umíte a na tyto je potřeba jen spousta procvičování. Bílá magie je velmi náročná. Ovšem v soubojích budeme pokračovat i nadále. Musíte se pořádně naučit věřit jeden druhému. Vím, že byste obětovali jeden za druhého život. Musíte se ale přestat neustále snažit bránit, musíte začít věřit, že ostatní to zvládnou. Snažíte se jeden druhého pořád ochraňovat, místo abyste se pořádně zaměřili na protivníka. To se musí změnit. Teď byste ale měli jít. Za chvíli je večeře," odpověděla Rowena.

Všichni na ni překvapeně koukali. Proč je tedy tak honí, když jim samotným to dělalo problémy. Také věděli, že mají pravdu. Musí se ještě hodně učit. Vždy bude co zlepšovat.

"Morione," ozval se tichý hlas. Harry volal svého fénixe. Po spoustě omluv Morion nakonec Harrymu jeho nevšímavost odpustil a dokonce se nabídl, že je bude přepravovat z a do tajemné komnaty. Ani jednomu se zbytečně nechtělo používat jejich schopnost přemisťování kvůli tomu nepříjemnému pocitu.

Vyšlehl plamen a objevil se fénix, který jim nabídl svá ocasní pera. Vzápětí se objevili v jedné z jižních věžiček a znaveni se vydali na večeři.

Ani jeden z nich si nevšiml tří párů očí, které je zamyšleně sledovali. Nespustili z nich oči ani při večeři a večer se sešli v Brumbálově pracovně.

"Tak co jste zjistili?" zeptal se Brumbál poté co se tři muži usadili.

"Tak, vždy po vyučování zamíří do jižní věže a zmizí. Nikdy je nevidíme odcházet a věž je prázdná," odpověděl Snape, který byl trochu naštvaný, když dosud nezjistil kam mizí.

"Vždy před večeří se zase objeví ve stejné věži, ve které zmizeli," pokračoval Remus.

"Nejdivnější na tom je, že jsou pokaždé unavení, jako by dělali nějakou těžkou práci. Dnes při večeři sis mohl všimnout Albusi. Skoro usínali při jídle. Něco se mi tu nezdá. V té věži musí něco být. Nemůžou přece opustit pozemky," rozčiloval se Sirius.

"To máš pravdu Siriusi," pohladil Brumbál zamyšleně své vousy. Chvíli bylo v ředitelně ticho.

"Myslím, že zůstávají tady na hradě. Opustit pozemky by pro ně bylo nebezpečné. Dále je sledujte a když něco zjistíte, okamžitě mi to hlašte. Nemusíte je sledovat všichni najednou. Mohli by mít podezření. Rozdělte si to." Tři muži přikývli a potichu opustili ředitelnu.

...........

Druhý den po vyučování zamířili jako vždy do jižní věže, když tu Harrymu přeběhl mráz po zádech. Měl už zase pocit, jako by je někdo sledoval. Sám pro sebe se musel usmát.

Za chvíli již stáli v jejich společenské místnosti naproti portrétům. Přišli si sem dělat úkoly a učit se do školy. Harry se obrátil k portrétům.

"Dnes, než jsme se sem přišli, jsem měl zase pocit, jako by nás někdo sledoval. Myslím, že nás sledují již nějakou dobu."

Všichni na něj překvapeně pohlédli.

"Kdo nás sleduje?" zeptala se Hermiona.

"Myslím, že sami přijdete na to, kdo by nás mohl sledovat," usmál se Harry. A měl pravdu. Po chvíli se obličeje ostatních rozjasnili pochopením.

"Kdo konkrétně myslíš, že to byl?" zeptal se trochu otráveně Ron. Harry se otočil k Brianovi, který ho stejně jako zbytek propaloval tázavým pohledem.

"Tvůj kmotr Briane, Remus" odpověděl Harry. 

"Jak vidíme, projevila se u tebe jedna ze schopností, které jsme vám společně předali," ozval se Salazar a všichni se k němu otočili.

"Dalo by se říct, že je to schopnost vycítit blízkost dalších osob, i když je ostatní nevidí. Projeví se to většinou v situacích, kdy se daná osoba skrývá kvůli vám. Časem se můžete naučit vycítit i auru daného člověka. Tato schopnost se často projevovala u kouzelníků, kteří trvale ztratili zrak, ale naučit by se jí měl dokázat každý. Při ovládnutí této schopnosti dokážete vycítit přítomnost každého ve vaší blízkosti, neviditelného i viditelného. Jak jsme předpokládali, první se tato schopnost projevila u Harryho. 

"Tak je trochu pozlobíme," ozvalo se od Hermiony, načež všichni vyvalili oči. Po chvíli však začali přikyvovat.

"Naučím vás na to nové kouzlo."

"Salazare!!" následovalo trojhlasně.