Tak konečně další kapitola za pomoci naší nové bety Betty. Strašně moc ti obě děkujeme a těšíme se na naši spolupráci.
Nebelvírskou věží se ozvala hlasitá dutá rána, až se Harry na své posteli prudce posadil. Když rozhrnul závěsy, spatřil vyjeveného Nevilla a Briana, jak sedí na svých postelích a sledují posledního spáče. Ron ležel na zemi, jak se svalil z postele. Byl přikrytý a hlasitě chrápal. Kluci si jen vyměnili pohledy a začali se oblékat.
Již oblečení se postavili okolo Rona, chtěli se mu pomstít za ranní budíček. Harry na něj namířil hůlkou a pronesl: "Aguamenti." Všichni tři sledovali, jak na Rona dopadá proud vody.
Pokojem se ozval táhlý výkřik.
"Aaaaaaaaaaaaaaaa!" Zaječel Ron a hned byl vzhůru. Rozhlédl se po ložnici, ale nikdo tam už nebyl. Kluci hned po svém vtípku vystřelili ze dveří ohromnou rychlostí směrem ke společenské místnosti, kde se smíchy složili do křesel vedle Hermiony. Ta už jako obvykle seděla ve svém oblíbeném křesle a četla si knihu. Vzhlédla, ale než stačila něco říct, přiřítil se dolů Ron. Měl na sobě pouze hnědé spodky, voda z něj tekla malými pramínky a tvořila loužičky na podlaze. Byl rudý vzteky a hůlkou mířil na chlapce, kteří se rychle přestali smát.
"Pottere, co to jako mělo bejt?" Ozval se rozzlobeně, když si správně domyslel, že za tou sprchou stojí Harry. Ostatně jako vždy.
"To byla odplata, Rone, za ten budíček ráno," odpověděl Harry a sledoval svého kamaráda, který si teprve teď všiml Hermiony a zrudnul až za ušima. Ta se totiž, hned jak ho uviděla, zhroutila do křesla se záchvatem smíchu a nemohla se uklidnit.
"Za jakej budíček? Já vás přece nebudil!" Rozčiloval se Ron, ale stále nesklonil svou hůlku, kterou mířil na Harryho.
"Všiml sis vůbec, kde ses probudil? Spadl jsi z postele a ta rána všechny vzbudila. Teda až na tebe a holky, které ji nemohli slyšet," vysvětlil mu Harry a potlačoval nutkání se znovu rozesmát. Ron opět začervenal a pomalu sklonil svou hůlku.
"Promiňte, nechtěl sem vás vzbudit," omluvil se a zamířil do ložnice se obléct. Právě včas. Jen co zmizel na schodišti k ložnicím, objevily se ve společence Ginny, Lenka, Ebony a Elis. Při pohledu na rozesmáté přátele se zatvářily nechápavě.
"Co se tady stalo? Proč se tak smějete," Zeptala se Ebony a zvědavě na ně koukala.
"Na to se zeptej Rona, až se tu objeví," odpověděl jí Brian. Konečně se všichni přestali smát, ale úsměvy jim z tváře nezmizely. Po chvíli přišel i Ron, teď už plně oblečený, a mohli všichni vyrazit na snídani. Hned za portrétem se k němu nenápadně přitočila Ginny.
"Co se ráno stalo? Harry řekl, že se tě máme zeptat," pošeptala mu tak, aby ji slyšel jen on. Ron zrudnul a probodl Harryho pohledem. Ten se na něj akorát zašklebil.
"Nic se nestalo," vyhrkl Ron až příliš rychle. Ginny z toho poznala, že se něco skutečně stalo, ale raději se nevyptávala.
Procházeli právě kolem ošetřovny, když v tom se prudce rozlétly dveře, až všichni nadskočili. Ven vyšel jejich profesor lektvarů ve svém obvyklém černém hábitu a Draco Malfoy, který byl až nepřirozeně bledý.
"Dobré ráno," pozdravili všichni. Profesor jim pouze kývl hlavou na pozdrav, ale Draco vůbec nereagoval. Upřeně hleděl do země. Snape kolem nich prošel a vydal se po schodech do velké síně. Draco a ostatní ho v tichosti následovali. Až do velké síně nikdo z nich nepromluvil, jen kluci se občas potichu zahihňali, když si vzpomněli na mokrého Rona. Hermiona se už nesmála, musela o něm přemýšlet. Už moc dlouho do něj byla zamilovaná. Dokonce i Harry ji už začal podezřívavě pozorovat, avšak Ron se pořád k ničemu neměl. Už byla z toho zoufalá, ale rozhodla se ještě nějaký čas počkat. Snad mu to jednou dojde. Sama doufala, že to bude dřív než později.
Mezitím dorazili do velké síně.
"Severusi, rád tě vidím znovu mezi námi a tebe zde vítám taky, Draco," pozdravil je ředitel, zatímco si sedali na svá místa.
"Děkuji, pane řediteli," odpověděl Draco tichým hlasem. Snape se na Brumbála jen podíval. Ten pochopil, že s ním bude chtít Severus později mluvit. (že to s ním Severus bude chtít probrat později o samotě.)
"Harry," obrátil se na svého vnuka, "Nezapomeň, že odpoledne přijde ministr. Tak tu buď včas. Nechci, aby zde strávil více času, než je nezbytně nutné." Harry přikývl na souhlas a úsměv na tváři mu pomalu mizel. Úplně na návštěvu ministra zapomněl! Najednou neměl na jídlo ani pomyšlení. Jen se v něm mimral a čekal, až ostatní dojí.
Po snídani si chtěli užít letního počasí. Byli skoro venku, když zaslechli tichý hlas.
"Pottere, mohl bych s vámi se všemi mluvit?" Harry se prudce otočil a spatřil Draca Malfoye, jak stojí ve dveřích do síně. Harry se na něj zadíval, až Draco pod jeho zkoumavým pohledem sklopil oči. Harry přikývl, ale pak si uvědomil, že to nemohl vidět.
"Jo, Malfoyi. Jdeme se projít po pozemcích. Můžeš se k nám přidat, jestli chceš." Draco na něj vrhl nevěřícný pohled a nepatrně se usmál. Pomalu se vydal za nimi. Všichni potichu došli k jezeru, kde si posedali do trávy. Harry se otočil na Draca.
"Tak co jsi chtěl, Malfoyi?" zeptal se a probodával ho pohledem.
"Já…“ začal Draco nejistě. Odkašlal si, aby si pročistil krk a pak pokračoval.
"Chtěl bych vám poděkovat, za to, že jste mě zachránili. Kdybyste tam nebyli, neměli bychom se Severusem šanci." Všichni se po sobě podívali, když si uvědomili, jak Snapa oslovil.
"Ty Snapovi tykáš?" Zeptal se Ron nevěřícně. Na Dracově tváři po těchto slovech naskákaly červené skvrny rozpaků.
"Je to můj kmotr, Weasley. Ale to je teď vedlejší. Chtěl jsem se vám všem omluvit i za to, jak jsem se k vám celé ty roky choval. Moc mě to mrzí, ale já neměl na vybranou…“
"Jak to myslíš, že jsi neměl na vybranou?" Zeptala se ho tentokrát Hermiona. Draco se prudce nadechl a spustil.
"Já… víte, nikdy jsem se nechoval tak, jak jsem sám chtěl. Nikdy jsem neměl přátele, jen poskoky, kteří splnili všechno, co jsem chtěl jen proto, že jsem Malfoy. Hrozně jsem vám záviděl vaše přátelství," s tím pohlédl na Rona, Hermionu a Harryho.
"Vždycky jsem se chtěl s tebou setkat," pokračoval Draco a upřel oči na Harryho. "Když jsi nastoupil do Bradavic, chtěl jsem si získat tvoje přátelství. Jistě si vzpomínáš na naše setkání ve vlaku. Tehdy jsem byl velmi smutný, že si mé přátelství odmítl a tak jsem se choval dost hrozně. Bylo to ale hlavně kvůli mému otci. Já takový nejsem," odmlčel se Draco.
"Jak to myslíš Malfoyi? To jako že to tvoje chování byla jen hra?" Zeptal se Harry nevěřícně. Draco sklopil hlavu a upřel pohled do země.
"Ano, bylo to divadlo pro mého otce. Však víš, že je člen správní rady. Kdyby se k němu doneslo, že se chovám jinak, než se ode mě očekává, nevím, co by se stalo." ´Ale víš.´ Promluvilo jeho svědomí. Draco při tom pomyšlení bezděčně otřásl. Doufal, že si toho nikdo nevšiml.
"Co by ti otec udělal, Draco?" Zeptala se Hermiona, která jeho neklid jako jediná postřehla. Draco byl vyděšený. Zvedl hlavu a podíval se na ní. V očích se mu odrážela jenom bolest. Došlo jí,že ví, co by mu udělal, protože se mu to už někdy stalo.
"O tom nechci mluvit. Teď už mi nemůže nic udělat, protože je ve vězení. Na Malfoy Manor se již nevrátím. Otec mě vydědil. Ale jsem tomu rád. Konečně budu mít šanci začít vlastní život a ne ten od něj, nalinkovaný, který jsem nesnášel. Prvním krokem bude, že se nechám znovu zařadit moudrým kloboukem." Draco mluvil a nevšímal si pohledů ostatních. Po poslední poznámce si všichni vyměnili nevěřícné pohledy.
"Co je? Řekl jsem něco?" Zeptal se Draco, který jejich údiv postřehl.
"Jak si to myslel s tím novým zařazením?" promluvila poprvé Ginny. Byla velmi zvědavá, co jí na to odpoví.
"Nesnáším Zmijozel. Kvůli otci jsem se vždycky tvářil, jak nesnáším čaroděje s nečistou krví a jiné tvory. Pro rod Malfoyů byla čistá krev vždy to nejdůležitější. Proto jsem všem nadával, proto jsem znemožňoval Hagrida. Kdyby se otec dozvěděl, že jsem vynechal jedinou příležitost, jak někoho urazit nebo zesměšnit, následoval by trest. Akorát je mi líto, že u něj zůstala matka. Byla mou jedinou blízkou osobou," vyprávěl Draco smutným hlasem.
"A to se nebojíš, že by jí mohl ublížit?" zeptala se Elis. Draco se na ni zkoumavě podíval. Nová tvář, kterou neznal, ale na první pohled ho zaujala.
"Ne. I když je otec tyran a vrah, matku přesto má svým způsobem rád. Dalo by se říct, že ji miluje. Neublížil by jí a nedopustil by, aby se jí něco stalo," řekl Draco s jistotou a nesměle se na ni usmál.
"My se ještě neznáme," uvědomila si Elis a mírně zčervenala. "Elizabeth Greenová," představila se rychle a podala Dracovi ruku. Všichni netrpělivě čekali, co se bude dít. Dost je překvapilo, že Draco její nabízenou ruku přijal.
"Tohle je moje sestra Ebony," představovala dál Elis a nevšímala si překvapených obličejů svých přátel. "A tohle je Brian Calleys. Ostatní už určitě znáš," usmála se na něj mile. Draco si s nimi potřásl rukou a začal se zvedat.
"Děkuju, že jste mě vyslechli," pronesl o dost veselejším hlasem, než když přišel, a vydal se zpět do hradu.
"Draco," ozval se poprvé zasněný hlas Lenky Láskorádové. "Nechceš se k nám přidat. Ostatní si chtěli jít zahrát famfrpál a Ebony říkala, že by to taky zkusila. Tak by potřebovali ještě jednoho. Chápej, aby byla družstva vyrovnaná."
Draco na ni nevěřícně zíral. ´Opravdu to řekla? Opravdu ho pozvala?´ proletělo mu hlavou.
"Rád, pokud to nikomu nebude vadit," pronesl Draco s pochybovačným tónem. Nedokázal si představit, že by všichni souhlasili.
"Ale vůbec ne," pronesli svorně Hermiona a Ginny.
"Ani trochu," přidala se k nim Ebony, která si všimla Elisina zájmu.
"Právě naopak," usmála se vesele Elis.
"Klidně se k nám přidej, kámo," přizvukoval Brian.
"Já s tím nemám problém. Létat stejně nebudu, ale i kdyby, tak by mi to nevadilo," prohlásil Neville. "Omluvil ses nám a já chápu tvé důvody. Ostatně sami jsme viděli, co se stalo," dodal ještě na vysvětlenou.
Draco však pohledem sledoval zbytek skupinky. Harry i Ron se tvářili úplně vážně. Zatímco jim ostatní nevěnovali tolik pozornosti, stihli se domluvit. Harry se ujal slova.
"Měli jsme mezi sebou hodně neshod, ale nikdy to nebylo jen jednostranné. Chápu tvé chování a rozumím mu. Jak se to říká, zakopejme tedy válečnou sekeru," jeho vážná tvář se rázem změnila do milého úsměvu.
"Mám stejný názor jako Harry," zubil se vedle Ron. "A Malfoyi, co takhle si začít tykat?" zeptal se a podával mu ruku. Harry se k němu přidal. Draco ulehčeně vydychl, ani si neuvědomil, že celou dobu zadržoval dech. Oni ho neodsuzují, dokonce mu odpustili. Zaplavil ho pocit štěstí a podal si s nimi ruku.
"Bude mi potěšením Harry, Rone," usmál se na ně a společně se vydali na famfrpálové hřiště.
Po cestě se dohodli na složení družstev. Harry a Ginny zůstali chytači. Draco jím odmítl být s tím, že chytačem byl pouze na nátlak svého otce, raději by byl střelcem a připojil se k Ginninu družstvu. Hra byla velmi vyrovnaná. Přestože byl Draco dobrým střelcem, nakonec rozhodl Harry tím, že chytil zlatonku.
Právě když ukládali košťata do skladu, přišel za nimi Brumbál.
"Měli byste jít na oběd. Za chvíli bude jedna hodina," oslovil všechny. Pak se otočil na Harryho. "Harry, očekávám tě ve své pracovně deset minut před druhou hodinou. Prosím tě, přijď včas. Nechci, aby zde byl pan ministr déle, než je to nezbytné. Heslo je karamelové kroužky," usmál se na něj. Pak odešel a nechal mládež o samotě. Jen co vrátili vypůjčená košťata na jejich místo, vydali se společně na oběd.
Harry se stihnul ještě osprchovat a převléci a za deset minut dvě už stál před Brumbálovou pracovnou. Zaklepal na dveře a čekal na vyzvání.
"Dále," ozvalo se po chvíli. Harry vešel. Hned jak vstoupil, všiml si Fawkese s Morionem a pocítil drobný osten výčitky. Za poslední dny si ani na Moriona, ani na Hedviku nevzpomněl. Rozhodl se ale, že hned po odchodu ministra se za Hedvikou podívá..
"Ahoj, jak se máte?" přistoupil k fénixům a pohladil je po peří.
´Máme se dobře Harry. Jenom nás mrzí, tedy hlavně mě, že ses tady vůbec neobjevil,´ozval se mu v hlavě Morionův hlas. Harry se po této výtce cítil ještě hůř.
"Moc se ti omlouvám. Bylo toho poslední dny moc," omlouval se. Pak ho něco napadlo. "Nechtěl by ses přestěhovat ke mně do ložnice? Máš tam už bidýlko," zeptal se a s nadějí pozoroval fénixe.
Brumbál seděl za stolem a pobaveně je pozoroval. Čekal, jak to dopadne. Moc dobře věděl, jak Fénixové dokázali být náladoví.
´Jistě Harry, rád budu s tebou ve tvé ložnici. Neměla by tam být ale i Hedvika?´zeptal se jen tak mimochodem.
"Za Hedvikou jsem taky ještě nebyl. Mám v plánu se za ní zastavit později a omluvit se jí. Nevím ale, jestli by se jí líbilo u mě v ložnici. V sovinci má větší volnost a může si létat, kam chce," řekl Harry a upřel oči na svého fénixe.
´To bys měl Harry. Je to věrná sova,´ ozval se Morion
"Mohl bys za ní, prosím, zaletět a říci jí, že se za ní později zastavím. Pak můžeš zůstat v mojí ložnici,“ poslal mu poslední myšlenku Harry. Morion přikývl, podíval se na svého otce, jako by se loučil a ve zlatavém záblesku zmizel dříve, než mu Harry stačil poděkovat.
"Harry, jsem rád, že jsi dorazil," ozval se Brumbál. Harry sebou slabě trhl. Když přišel, vůbec si svého dědy nevšiml. Měl oči jen pro svého fénixe.
"Promiň, dědo. Trochu jsme se s Morionem zapovídali. Kdy má přijít ten ministr?" Zeptal se Harry a upíral na svého dědu zvědavý pohled. Ten se podíval na hodiny na stěně.
"Měl by tu být za pět minut. Harry, něco bys o něm měl vědět. Rufus Brousek je sice lepší ministr než Popletal, ale převzal některé z jeho nápadů. Navíc je to bývalý bystrozor. Snaž se ho nerozčílit a také, aby zde strávil co nejméně času," Brumbál se odmlčel a tázavě se na Harryho zadíval.
"Budu se snažit dědo. Pokusím se ho nerozčílit, ale nic ti neslibuji. Budu se k němu chovat tak, jak se on bude chovat ke mně," dokončil Harry.
"Nic jiného bych od tebe ani nečekal, můj chlapče," povzdechl si Brumbál, ale v modrých očích mu hrály pobavené jiskřičky.
Vypadalo to, jakoby chtěl ještě něco říct, ale náhle plameny v krbu zezelenaly a vystoupila z nich vysoká postava. Ministr kouzel, Rufus Brousek, si oprašoval hábit a rozhlížel se po ředitelně.