Kapitola VII

Tady máte další kapitolu. Doufám, že se bude líbit. Děkuji všem za komentáře. Máte někdo zájem o funkci bety? Potřebovali bychom ji. Pěkné čtení.             Nymf

Probudilo ho pohlazení na tváři. Otevřel oči a pohlédl do tváře Lenky, která se nad ním skláněla. Měla trochu starostlivý výraz. Neville si všiml, že do místnosti proudí paprsky právě vycházejícího slunce. Dopadaly na její tvář a jemu připadalo, že vypadá jako anděl. Chvíli nebyl schopen slova, jen na ni koukal.

"Dobré ráno, co děláš tady dole tak brzo?" Zeptala se svým krásným hlasem. Neville od ní konečně odtrhl zrak.

"Ehm..dobré ráno. Nemohl jsem spát, tak jsem si sem šel sednout. Asi jsem usnul," usmál se na ni.

"Kolik je vlastně hodin?" Zeptal se, zrovna když zaslechli kroky. Do společenky se vřítil Ron v patách s Harrym a Brianem. Vypadalo to, jako by někoho hledali. Když uviděli Nevilla a Lenku, zarazili se.

"Tak tady si Neville. Měli jsme strach, jestli se ti něco nestalo, když si nebyl v posteli," ozval se za všechny Harry.

"Nic mi není, jen jsem si včera ještě povídal s Elis a potom jsem nemohl spát."

Harry se na Nevilla zvědavě podíval. Věděl, o čem s ním chtěla Elis mluvit. Kamarádovo kývnutí mu dalo na vědomí, že ona už to ví. Harry se jen smutně pousmál.

"Počkáme na holky, nebo pudem na snídani?" Zeptal se Ron, který byl jako vždy hladový. Nemohl se dočkat, až bude na snídani. Ostatní však chtěli počkat na holky. Tak se posadil na křeslo k nim a hypnotizoval schody od dívčích ložnic. Po chvíli uslyšeli kroky. Do společenky vešli Hermiona, Ginny, Elis a Ebony. Přeměřili si čekající kluky a Lenku zkoumavým pohledem.
"Dobré ráno," pozdravili a vydali se k portrétu. Ostatní je následovali. Cestou do síně nikdo nepromluvil, takže bylo dobře slyšet kručení Ronova žaludku a než došli, smáli se, až se za břicho popadali a Ron byl červený jako paprika. U stolu zavládla veselá nálada, když si parta sedla. Smáli se a blbli. Brumbál je po očku pozoroval a byl rád, že nemyslí na to, co se stalo včera. Nejvíce ho potěšil Harry a Neville. Oba se smáli a bavili všechny okolo. Tedy do chvíle než dorazila madame Pomfreyová. To ztichli jako mávnutím proutku.

Madame přistoupila k řediteli.

"Probral se Albusi a chce s tebou mluvit," řekla tak, že to slyšeli všichni.

"Děkuji ti Poppy, za chvíli se za ním stavím," prohlásil a zaměřil pohled na Harryho, věděl, že budou chtít poslouchat, ale nevadilo mu to. Stejně by se to dříve či později dozvěděli. Po snídani se zvedl, popřál všem pěkný den a vydal se na ošetřovnu. Naše parta ho po chvíli následovala. Když dorazili k ošetřovně, zrovna se za ním zavíraly dveře.

"Co budeme dělat? Odtud nic neuslyšíme," zeptal se Ron. Nikdo mu neodpověděl, protože sledovali Hermionu, která z kapsy právě vytahovala růžové provázky. Měla jenom čtyři a tak je dala Ronovi, který na ni jen zíral, Harrymu a Ginny.

"Je mi to líto, ale víc jich nemám. Ale nebojte se, řekneme vám, co se dozvíme. Zastrčili si tedy provázky do uší a prostrčili druhé konce pode dveřmi. Chvíli neslyšeli nic, ale pak zaslechli Brumbálův starostlivý hlas.

"Severusi, chlapče, jak se ti daří?" zeptal se.

"Bylo mi i lépe, pane řediteli," ozval se ochraptělý hlas, který by nebyli schopni poznat, kdyby nevěděli, že patří jejich profesorovi lektvarů.

"Smím vědět, co se stalo, Severusi?" ozval se opět Brumbálův klidný hlas.

"Odhalili mě. Když jsem byl v temném sídle, narazil jsem v jedné místnosti na Belatrix a Draca. Hádali se. Z toho, co jsem zaslechl, jsem pochopil, proč. Draco se nechtěl stát Smrtijedem, jako jeho otec. Nechtěl do temného sídla jít, ale ji to nezajímalo. Proti jeho vůli ho přitáhla do sídla. Než jsem se nadál, popadla ho za ruku a táhla ho před Temného pána. Bylo vidět, jak se chvěje. Měl strach, ale přesto mu řekl, že se k němu nepřidá. Znenadání se tam objevil Lucius. Neměl jsem tušení, že se dostal ven z Azkabanu. Byl hrozně naštvaný. Vlepil Dracovi facku a pak ho proklel cruciem. Přidali se i ostatní. Snažil jsem se k němu dostat, ale tím jsem se prozradil. Temny pán mě již podezíral a seslal na mě crucio. Než jsem se dostal k Dracovi a aktivoval přenášedlo, schytal množství ošklivých kleteb a já také.  Přenesli jsme se ke školní bráně, kde nás dopadli. Voldemort zřejmě nepočítal, že budeme mít nějakou pomoc, proto poslal jen čtyři. Dál už to určitě znáte od Pottera a té jeho bandy. Ještě jedna informace. Ocitl jsem se hned za vámi a Potterem na jeho seznamu odsouzenců. Za mnou je ještě Draco." 

"Takže řád ztratil špeha," povzdechl si Brumbál. "Ale hlavní je, že jste na živu. Lidský život nestojí za nějaké informace. Děkuji ti tedy, odpočiň si," zaslechli ještě blížící se kroky.

"Ještě něco Brumbále. Mohl byste sem poslat Pottera, chtěl bych s ním mluvit," požádal Snape.

"Ale jistě Severusi, hned ho za tebou pošlu. Možná je blíž než si myslíš a nebudu ho muset ani hledat. Tak zatím. Hlavně ať ti je brzo lépe."

Naši čtyři posluchači zaslechli kroky přibližující se ke dveřím. Rychle si vytrhli ultradlouhé uši z uší a Hermiona je bleskem schovala do své kapsy. Právě včas. Hned jak je schovala, se totiž rozletěly dveře od ošetřovny a oni se setkali s Brumbálem, kterému zajiskřilo v očích. Nemusel hádat, co tam dělali, protože to věděl. Oni poslouchali za dveřmi. Přelétl je pohledem a zůstal očima viset na Harrym.

"Harry, profesor Snape by s tebou chtěl mluvit," řekl mu a otevřel dveře na ošetřovnu. Harry vešel a dveře se za ním zavřely. Brumbál se otočil k ostatním.

"Předpokládám, že jste slyšeli všechno. Neřeknu vám, komu to smíte říci a komu ne. To nechám na vás. A mimochodem, slečno Grangerová, od vás bych zrovna tohle nečekal," podíval se na Hermionu, která se začervenala.

"O čem to mluvíte, pane řediteli?" Odvážil se zeptat Ron.

"O tom, že byste měli napsat Fredovi a Georgovi, aby ty uši udělali víc nenápadné. Růžová je na černé dost vidět," mrkl na Hermionu. Ta sklopila zrak ke své kapse. A skutečně. Koukal z ní kousek růžového provázku. Hermiona se začervenala ještě víc a klopila hlavu k zemi.

"Tak já už půjdu. Přeji vám pěkný zbytek dne," otočil se a odcházel. Pak jako by si na něco vzpomněl, tak se vrátil.

"Prosil bych vás, abyste Harryho a profesora Snapea neodposlouchávali, ale vím že byste to nedodrželi. Tak si vezmu tohle. Acio," pronesl a k jeho ruce doplachtili ultradlouhé uši z Hermioniny kapsy. Ron chtěl něco říci, ale Brumbál ho zdviženou rukou umlčel.

"Nemějte strach. Vrátím vám je, ale až odpoledne. Do té doby přeji pěknou zábavu," s tím se otočil a konečně odcházel. Přitom si broukal nějakou melodii. Když došel do své pracovny, uviděl na stole Denního věštce. Přední stranu zaujímaly výjimečně dvě největší události předchozího dne. Sedl si za stůl a pustil se do čtení.

Sirius Black omilostněn, Petigrew žije!

hlásal první titulek.

Známý vrah a uprchlík Z Azkabanského vězení Sirius Black, byl včera omilostněn samotným ministrem Brouskem. Objevili se totiž nové skutečnosti, které svědčí o Blackově nevině. Jak jsme se dozvěděli, včera se objevil Petr Petigrew, který byl patnáct let považován za mrtvého.

"Při výslechu se Petigrew přiznal, že zabil před čtrnácti lety ty mudly a svalil vinu na Blacka. Také jsme se dozvěděli, že to on byl strážcem tajemství manželů Potterových a prozradil jejich polohu," uvedl jeden z bystrozorů, kteří zadrženého vyslýchali. Po zjištění těchto skutečností byl tedy Black omilostněn. Jak ale víme, je to pro něj příliš pozdě. Zemřel totiž v červnu na ministerstvu, kde na odboru záhad propadl tajemným obloukem smrti. Ministr chce tedy oficiální rozhodnutí o jeho svobodě doručit jeho kmotřenci, kterým není nikdo jiný než Harry Potter.

"Chtěl bych se s panem Potterem osobně setkat," pravil ministr a dodal. "To co se stalo je politováníhodný omyl. Chtěl bych panu Potterovi vyjádřit upřímnou soustrast." Harry Potter se podle posledních zpráv nachází v Bradavicích, kde tráví čas se svými přáteli. Ministrův mluvčí prohlásil, že jeho návštěva je naplánována na zítřek.

Doufejme, že to byl jediný justiční omyl, kterého se naše vláda dopustila.

Rita Holoubková

Pod tímto článkem byl další titulek.

Útěk z Azkabanu! Lucius Malfoy na svobodě!

Včera v dopoledních hodinách jsme obdrželi zprávu o útěku jednoho z Azkabanských vězňů. Podařilo se nám po značném úsilí zjistit jeho jméno. Je to všeobecně známý Smrtijed Lucius Malfoy. Jak se mu podařilo utéct, nikdo neví. Možná v tom má prsty jeho švagrová Smrtijedka Belatrix Lestrangeová, která utekla z vězení letos v lednu. Lucius Malfoy je považován za jednoho z nejvěrnějších následovníků Toho-jehož-nesmíme-jmenovat. Není se, však čeho bát. Lucius Malfoy byl odpoledne zadržen v Prasinkách bystrozorkou Nymphadorou Tonksovou, která ho přivedla na ministerstvo společně s manželi Lestrangeovými a Petrem Petigrewem. Zda je zadržela sama, nebo jí někdo pomáhal, není známo. Mladá bystrozorka se k odpoledním událostem odmítla vyjádřit. Čarodějnická komunita je jí však velmi vděčná za chycení nebezpečných Smrtijedů. Jak je vidět pan Malfoy si svobody moc neužil. Bude přesunut do nově vzniklého vězení, o kterém ví jen někteří přísně vyšetření bystrozoři a ministerští pracovníci.

Rita Holoubková

 Brumbál byl rád za osvobození Siriuse a chycení těch Smrtijedů. Ale velmi ho překvapilo a zároveň nepotěšilo, že Bradavice navštíví ministr. Také ho štvalo, že nebyl o všem včas informován. Vzápětí uslyšel ťukání na okno. Na parapetu seděla sova a k noze měla přivázaný dopis. Brumbál jí okno otevřel a sundal jí dopis z nohy. Sova nečekala na odpověď a stále otevřeným oknem odletěla pryč. Brumbál otevřel dopis s ministerskou pečetí.

Vážený profesore Brumbále,

tímto dopisem Vám oznamuji, že se hodlám zítra v odpoledních hodinách zastavit v Bradavicích. Z jakého důvodu je vám jistě známo. Očekávejte mě ve dvě hodiny i s panem Potterem.

S pozdravem

Rufus Brousek, ministr kouzel

Brumbál již tušil, že tohle nebude příjemná návštěva.

.......

Před ošetřovnou po Brumbálově odchodu.

"Jak to mohl vědět?" Zeptal se Brian a Elis s Ebony se k němu přidali. Otočili se s tázavými pohledy na ostatní.

"On ví vždycky všechno, co se v Bradavicích děje. Navíc nás zná," odpověděl Ron.

"Tak a teď se nic nedozvíme," zkonstatovala Ginny. "Měli bychom tady na Harryho počkat."

Všichni posedali na lavičku a čekali.

........

Harry vešel na ošetřovnu a spatřil svého profesora na druhé posteli zleva. Stále nevypadal dobře, byl bledší než obvykle. Harry se na chvíli zastavil.

"Pojďte sem, Pottere a posaďte se," ozval se chraplavý hlas. Harry ho okamžitě poslechl a posadil se na nejbližší židli.

"Chtěl jste se mnou mluvit, pane profesore?" zeptal se Harry.

"Ano, chtěl, Pottere. Nejprve bych vám chtěl poděkovat. V Prasinkách jste mi se svými přáteli zachránil život. Nevím, co by se stalo, kdybyste tam nebyli," prohlásil Snape se stisknutými zuby. Bylo na něm vidět, že se mu to snadno neříká. Harry se odhodlal k jedné otázce, aby odvedl řeč jinam.

"Co se vám vlastně stalo, pane profesore?" Zeptal se a očekával nějakou sarkastickou poznámku. Snape určitě musel vědět, že poslouchali, když to věděl Brumbál. Snape se ironicky ušklíbl.

"Pane Pottere, nedělejte ze sebe ještě většího hlupáka, než jste. Je mi jasné, že jste poslouchali. Jinak byste tu nebyl tak dlouho," prohlásil sarkasticky. Harry sklopil pohled k podlaze.

"Omlouvám se, pane," šeptnul tak, že to bylo sotva slyšet. Snape ho však slyšel.

"Teď už je to jedno, pane Pottere," řekl Snape unaveně. "Byl byste tak laskav a odešel? Jsem velmi unavený." Harry jen přikývl, zvedl se ze židle a zamířil ke dveřím. S rukou na klice si ještě na něco vzpomněl.

"Pane, můžu se vás ještě na něco zeptat?" Snape jen unaveně kývl. Než však stačil Harry něco říci, ucítil příšernou bolest v jizvě. Sesunul se na podlahu a oběma rukama si svíral hlavu. Snape na něj jenom zíral. Po jeho únavě nebylo ani památky.

"Pottere, co se vám stalo?" Zakřičel na něj přes místnost, ale odpovědi se nedočkal. Opatrně se zvedl z postele a za pomoci postelí se dostal až k Harrymu, který se svíjel na podlaze. Profesor s ním zatřásl, ale Harry stále nereagoval. Stále si svíral hlavu. Po chvíli si Snape všiml, že se začíná uvolňovat. Harry se přestal svíjet a zůstal ležet na podlaze, kde lapal po dechu. Roztřeseně se zvedl. Snape na něj překvapeně hleděl.

"Proč jste vstával z postele, profesore?" Zeptal se Harry zkoumavě. Snape nebyl chvíli schopen slova, jen na něj zíral. Konečně se vzpamatoval.

"Co to bylo, Pottere?" Dotázal se ohromeně. Harry mu pomohl zpět do postele a znovu se posadil na židli. Povzdechl si, ale profesorovi neodpověděl. Tomu po chvíli došla trpělivost.

"Tak co se stalo? Řekněte mi to a hned!" rozkázal Snape.

"Voldemort," prohlásil Harry potichu a unaveně si mnul spánky. Snape zbledl. Takovou odpověď nečekal.

"Jak to myslíte, Pottere?" Sice věděl o jeho vizích navoděných Voldemortem, ale o bolestech slyšel poprvé.

"Má vztek. Asi už ví, že mu chybí jeho nejvěrnější Smrtijedi," prohodil Harry lhostejně.

"Takže ty cítíš jeho pocity? To nejsou jenom vize?"

"Proč myslíte, že jsem se u vás učil nitrobranu. To si myslíte, že jen kvůli vizím? Vy jste nebyl v červnu na ministerstvu, tak to možná nevíte. Podařilo se mu mě na chvíli ovládnout. Kdybych jí uměl, nepovedlo se mu to. A pro vaši informaci. Mám bolesti kdykoli on cítí nějakou silnou emoci. Ale je to jen šílená radost nebo šílená zlost, jako před chvílí," Harry se vzdorovitě zadíval na Snapea.

"Kdybyste nebyl takový lajdák, tak byste jí už uměl! Ale vy jste na to kašlal! A proč jste mi o těch bolestech neřekl?" vyprskl Snape rozhněvaně.

"Já na to nekašlal! Jak mám vědět, co mám dělat, když vy jste mi to ani nevysvětlil. Jediné, co jste kdy udělal, bylo, že jste řekl, kam si mám stoupnout a seslal na mě to kouzlo. Pak jste se kochal mými neúspěchy. A k mým bolestem. Ředitel o nich ví. Překvapuje mě, že vás neinformoval. Za jedno jsem vám ale z hodin nitrobrany vděčný," odmlčel se Harry. Nevěděl jak pokračovat.

"A smím vědět za co?" Zeptal se Snape po chvíli ticha. Nechtěl to uznat, ale ten kluk měl pravdu. Chtěl se přes něj pomstít jeho otci, tak mu to ani nevysvětlil. Jemu by to ale nikdy nepřiznal.

"Za to, že jste proti mně nepoužil na hodinách to, co jste se dozvěděl. Já o tom, co jsem se o vás dozvěděl, nikomu neřekl. Akorát jsem se ptal Siriuse a Remuse, jak to bylo."

"A co vám na to řekl váš zablešený kmotr?" pronesl Snape už značně naštvaně. Harry polknul.

"Řekl mi, že oni byli idioti. Prý se v patnácti chová jako idiot každý." Na Snapeově tváři se usadil překvapený úsměv. Harry uviděl, že se mu klíží víčka, tak se zvedl a potichu opustil ošetřovnu. Sotva se za ním zavřely dveře, Draco otevřel oči. Snapea to nepřekvapilo. Všiml si, že je vzhůru už po čas prvního rozhovoru s Potterem.

"Tys Pottera učil nitrobranu?" zeptal se překvapeně. Snape se na něj podíval a povzdechl si.

"Ano, ale vůbec mu to nešlo. Teď jsem si teprve uvědomil, že jsem k němu měl přistupovat jinak a on měl pravdu v tom, že jsem mu ji nevysvětlil," Snape si promnul kořen nosu, aby potlačil únavu.

"O kom to mluvil?" Zeptal se Draco opatrně. Snapeovi hned došlo, na koho se ptá.

"Chodil jsem do ročníku s Potterem, Blackem, Lupinem a Petigrewem. Byli na škole vyhlášená parta. Říkali si Pobertové. Znepříjemňovali mi život," povzdech si a více se k tomu nevyjadřoval.

"Teď mě nech v klidu, jsem unavený." Snape potom usnul a Draco přemýšlel o tom, co se dozvěděl. Doufal, že by se mohli s Potterem stát přáteli i přes pět let nenávisti mezi nimi. Vlastně po tom toužil. On nikdy neměl přátele. Jen poskoky, kteří se s ním bavili, jen kvůli jménu. S těmito myšlenkami se i on propadl do říše snů.

..........  

Harry vyšel před ošetřovnu a spatřil své přátele sedět na lavičce.

"Co jsi tam dělal tak dlouho? Už je čas na oběd," zívl Ron, který za tu dobu málem usnul. Harry se podíval na hodinky a opravdu již bylo poledne. Netušil, že byl na ošetřovně tak dlouho. Cítil, jak ho ostatní probodávají zvídavými pohledy, ale nereagoval na ně.

"Profesor nám chtěl jenom poděkovat. Byl jsem tam tak dlouho, protože jsme si povídali. Už mám taky hlad, tak pojďte na oběd," dořekl a vydal se do velké síně. Ostatní ho následovali. Všichni, kteří profesora znali, byli zaražení jeho díky. Nečekali, že by jim byl vděčný.

Když dorazili do síně, posedali si na svá místa a začali jíst. Během jídla nikdo z nich nepromluvil. Brumbál pouze zkoumavě pozoroval Harryho. Byl by rád věděl, o čem spolu se Severusem mluvili, ale nechtěl vyzvídat. Když Harry dojedl, všiml si, že na stole leží denní věštec. Když ho zvedl, zůstal zaraženě zírat na přední stranu. Přečetl si celý článek o Siriusovi a na tváři se mu usadil úsměv, který kazil jen fakt, že se v brzké době setká s ministrem. Jen doufal, že Brousek je jiný než Popletal. Harry prolistoval noviny a pak je nechal kolovat okolo stolu. Po chvíli se ozval Brumbál.

"Zítra nás navštíví ministr. Chtěl by s tebou mluvit Harry. Tak si prosím na zítřejší odpoledne nic neplánuj. Měl by dorazit ve dvě hodiny," dořekl a věnoval Harrymu povzbuzující úsměv. Věděl, že Brousek je jiný než Popletal. Kdysi byl bystrozorem. Ale také o něm věděl, že převzal Popletalovu myšlenku na to, aby zapojil chlapce-který-přežil do politiky. Netušil, co mu na to Harry řekne a měl tušení, že si to Brousek za rámeček nedá.

Zbytek dne proběhl v relativním klidu. Parta se procházela po školních pozemcích a povídala si o tom, co se dozvěděli. Potom si zahráli famfrpál. Jen Hermiona, Neville a Ebony nehráli.

Družstva byli ve složení. Harry, Brian a Lenka proti Ginny, Elis a Ronovi. Vyhrálo Harryho družstvo, protože jemu se podařilo chytit zlatonku. Tak se bavili až do večeře. Po večeři se všichni odebrali do věže a hned zamířili do ložnic. Tam padli do postelí a usnuli, jako když je do vody hodí.