Kapitola VI

Tady máte další kapitolu. Doufám, že se bude líbit. S pozdravem Nymf

Zarazili se uprostřed pohybu, když se mezi nimi a těmi dvěma objevili čtyři zamaskované postavy. Byli to Smrtijedi. Poznali je podle masek, které měli na obličejích. Jich si naštěstí nevšimli a zaútočili na ty dva. Naše parta s Tonksovou se zarazila a koukala na souboj. Vyšší postava se pokoušela je oba ubránit, ale moc se jí to nepovedlo. Tu menší zasáhlo crucio od jednoho zamaskovaného. To je konečně vytrhlo z transu. Harry nečekal a zaútočil. Odzbrojil maskovanou postavu, která odlétla několik metrů. Kápě jí spadla z hlavy a odhalila obličej Luciuse Malfoye, který měl být v Azkabanu. Svým počínáním však na sebe upozornil ostatní.

"A vida, to je náš maličký chlapeček Potter," pitvořila se Smrtijedka. Harry jí okamžitě poznal. Byla to Belatrix Lestrangeová.

"Rád tě vidím Belatrix," promluvil sladce, ale z jeho očí a postoje sálala nenávist. Chtěl té ženské ublížit, za to, že zabila Siriuse.

"Řekni Belatrix, jak se má Tom?" Zeptal se nevině. Chtěl jí vyprovokovat a to se mu podařilo.

"Neopovažuj se ho takhle oslovovat ty špíno," zaječela a vyslala na Harryho nějaké kouzlo. Ten jen v pohodě uskočil. Z toho, co věděl o Belatrix to určitě nebylo nějaké neškodné kouzlo. Než na něj Smrtijedka stihla vypálit další kouzlo, Harry zakřičel.

Expeliarmus. Za chvíli byla Belatrix bez hůlky. Té příležitosti využili i všichni ostatní a za chvíli byli Smrtijedi odzbrojení. Tonksová je nakonec svázala provazy. Všichni se pak vydali k postavám, které se opíraly o vstupní bránu na pozemky. Ta menší byla v bezvědomí. Druhá klečela na kolenou. Harry k ní dorazil jako první.

"Promiňte, co se vám stalo? A kdo jste?" Postava místo odpovědi jen zvedla hlavu a Harry hleděl do tváře profesora Snapea.

"Profesore, jak…tedy co se vám stalo?" Zeptal se, když vstřebal ten šok.

"Teď na to není čas. Postarejte se o Draca," jakmile to profesor dořekl, zhroutil se a zůstal bezvládně ležet. Teprve teď si Harry všiml, že má ohořelý hábit, který je na několika místech slepený krví. Pak si uvědomil, co profesor řekl. ´Draco, Draco Malfoy.´ Pomalu přešel k ostatním, kteří se shromáždili u druhé postavy. Opravdu, byl to Draco Malfoy. Harryho ani nepřekvapilo, jak vypadá. Překvapilo ho to, že na něj jeho vlastní otec použil crucio. Po chvíli se všichni vzpamatovali.

"Měli byste je dostat do hradu, než sem přijdou další. Já pošlu Brumbálovi zprávu. Bude na vás čekat. Pro vaši informaci, kromě Belatrix a Malfoye tu je ještě její manžel a Pettigrew. Expecto Patronum," vykřikla. Z její hůlky vyrazil patron v podobě velkého chlupatého stvoření. Každý, kdo ho viděl, typoval, že je to pes, ale ten to nebyl. Patron se vydal do hradu a Tonks mezitím vyčarovala nosítka a pomohla je na ně uložit. S Malfoyem to nebylo lehké. Byl zraněný ještě více než Snape, protože se nemohl bránit a ještě se klepal po cruciu.

Pak se Tonksová se Smrtijedy přemístila na ministerstvo. Harry se zarazil, když vyslovila poslední jméno. V očích mu zaplála ještě větší nenávist, než k Belatrix. Kvůli němu totiž zemřeli jeho rodiče a Sirius strávil roky v Azkabanu. Doufal, že když ho chytili, mohli by Siriuse omilostnit. Po tváři mu stekla slza. Bylo mu líto, že se toho nedočkal.

"Asi bychom měli jít," ozvala se Hermiona, když zmizeli a popadla jedno držadlo u nosítek. Další tři popadli Harry, Ron a Ginny. Brian posbíral všechno, co si koupili v Prasinkách a vydal se za nosítky. Druhá nosítka sebrali Ebony, Elis, Neville, který se neodvážil přiblížit k profesorovi a Lenka. Přestože mohli v Bradavicích kouzlit, ani jednoho nenapadlo, že by mohli na nosítka použít mobillicorpus. Tak se pomalu vydali k hradu. Elis nemohla odtrhnout oči od blonďáka, který ležel na nosítkách.

"Můžete mi říci, kdo to je?" Zeptala se neadresně a dál pozorovala pacienta. Chvíli to vypadalo, že jí nikdo neslyšel, pak jí odpověděl, Neville.

"No, je to Draco Malfoy, je to náš spolužák, až na to, že chodí do Zmijozelu. Myslí si, že čistokrevní kouzelníci jsou něco lepšího a tak se podle toho chová. Navíc se nesnáší s Harrym už od prvního ročníku. Navíc je to blbec." Elis ho poslouchala, ale stále očima spočívala na Dracovi. Byl hezký a velmi se jí líbil. Vtom si uvědomila, že Neville, řekl Malfoy. Měla pocit, že stejné příjmení použila i Tonksová. Tak se zeptala. Jak se říká, za zeptání nic nedá.

"Ty neville, mám pocit, že Tonksová říkala stejné příjmení, když jmenovala ty Smrtijedy. On s nimi má něco společného?" Neville po chvíli mlčení odpověděl.

"Všimla sis toho blonďáka, co na něj použil crucio a kterého Harry odzbrojil?" Když přikývla, pokračoval.

"To byl jeho otec. A ta ženská vedle byla jeho teta." Poslední větu pronesl s takovou nenávistí v hlase, až Elis přeběhl mráz po zádech. Rozhodla se později na to zeptat Harryho. U druhých nosítek se zatím probíralo, co se mohlo stát.

"Proč je pronásledovali?" Zeptal se Ron. Hermiona po něm střelila pohledem.

"Jak to můžeme vědět Rone. To se musíš zeptat jich. Podle jejich zranění se ale neproberou dříve než zítra ráno. Tak máme čas o tom přemýšlet. A už tě taky mohl napadnout ten důvod," odpověděla mu stroze a dál si ho nevšímala. Ronovi se rozšířily oči, když mu to došlo.

"To jako myslíš, že jako ví, že je špeh?" Zašeptal tak potichu, aby ho slyšeli jen oni tři.

"Gratuluji, Rone, za ukázku tvého myšlení. Nám všem to došlo hned, jak jsme zjistili, kdo jsou. Trvalo ti to jen půl hodiny. To je u tebe rekord," pronesla sarkasticky Hermiona. Ron zčervenal, ale už nic neřekl. 

Před nimi se objevil Brumbál, který se zhrozil při pohledu na Severuse a Draca. Sice mu Tonksová poslala zprávu, ale nečekal, že to bude tak vážné.

 "Proboha, co se jim stalo?" Šeptnul a díval se na dvě těla na nosítkách. Pak na ně použil levitační kouzlo a oni je nemuseli nést. Nepočítal s tím, že tu větu zaslechl harry.

"Nevíme, co se jim stalo, pane profesore. Vraceli jsme se do hradu, když se před nás přemístili profesor Snape a Draco. Pak se tam objevili další čtyři Smrtijedi a začali na ně útočit. Nás si naštěstí nevšimli. Malfoy na Draca poslal Crucio a já ho odzbrojil. Tím jsem na nás upozornil. Chvíli jsme si povídali s Belatrix, než jsme je všechny vyřídili. Tonksová je pak svázala, poslala vám zprávu a přemístila se na ministerstvo i se Smrtijedy." Brumbál nemohl nepostřehnout zklamaný tón jeho hlasu. Harryho štvalo, že nevyužil příležitosti a Petigrewovi a Belatrix něco neudělal.

"Kdo tam ještě byl?"

"Jak už jsem řekl Malfoy, Lestrangeová, její manžel a Petigrew." Při zaslechnutí posledního jména se zarazil, ale pak se usmál. Možná konečně bude spravedlnosti učiněno zadost. I když pro Siriuse je již pozdě.

Došli do hradu. Začal levitovat nosítka nahoru po schodech do třetího patra, kde se nacházela ošetřovna. Neville s Lenkou se vydali hledat madame Pomfreyovou a tak Elis využila příležitost a zatáhla Harryho stranou. Ginny jí přitom probodla nevraživým pohledem. Harry se na ni zvědavě díval.

"Já… Harry, jen jsem se chtěla zeptat, co se stalo mezi Nevillem a tou Smrtijedkou. Když jsem se ho ptala na Draca, řekl,že je to jeho teta a tvářil se nenávistně. Předpokládám, že ty to víš," vychrlila ze sebe a čekala na jeho reakci. Harry si jen povzdechl.

"Ano, vím, co se stalo, ale neřeknu ti to. Na to má právo pouze Neville. Nehodlám ohrožovat naše přátelství tím, že ti to řeknu. Sám jsem se to dozvěděl spíš náhodou. Je mi líto Elis, musíš se zeptat Nevilla. Nebuď zklamaná, když ti to nebude chtít říct. Je to pro něj těžké." S tím na ní pohlédl. Ona jen přikývla a sledovala, jak se vydal po schodech za ostatními.

Ti mezitím došli na ošetřovnu, kde už je čekala ošetřovatelka s Nevillem a Lenkou. Měla otevřené dveře, aby mohli projít.

"Pane bože," zašeptala zděšeně, když je uviděla. "Položte je sem," přikázala a odešla do své kanceláře pro lektvary a mastičky. Pochvíli se vrátila s plným tácem a dala se do ošetřování.

"Co se jim stalo Albusi?"

"Smrtijedi," odpověděl potichu Brumbál. Popy po něm střelila zamračený pohled a dál pokračovala v ošetřování. Brumbál ji chvíli pozoroval, než se rozhodl odejít.

"Poppy, až se Severus probere, můžeš mi poslat zprávu? Potřeboval bych s ním mluvit o tom, co se stalo."

Poppy přikývla a Brumbál vyhnal mládež, která všemu přihlížela. Zavřel za sebou dveře a zamířil do své pracovny. Cestou přemýšlel, co se asi mohlo stát. Pak mu došlo, že řád nejspíše právě ztratil špeha. Mrzela ho ztráta informací, ale ne tak moc, jako by ho mrzelo, že Severus zemřel. Měl ho rád skoro jako svého dalšího syna, ale s tím se nikomu nesvěřil. Teď jen doufal, že bude v pořádku. Možná by ho i mohl přesvědčit, aby odložil tu svou masku a byl sám sebou. Podvědomě tušil, že se mu to nepovede, ale rozhodl se, že to zkusí. Došel ke své pracovně a řekl heslo. Vyjel po točitých schodech a posadil se do svého křesla. Vzal si citronový bonbon a přemýšlel o tom, co si budoucnost asi přichystala pro Severuse Snapea. To co se stane ho, ale nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu.

........

Mezitím u mládeže

"No, tak teď už se nic nedozvíme," zkonstatovala Hermiona, když se zavřely dveře na ošetřovnu. Spolu s ostatními sledovala jak Brumbál odchází.

"To máš pravdu, Hermiono," souhlasil už Brian, který se prohýbal pod jejich věcmi. "Nechtěli byste si to vzít?" Zeptal se netrpělivě. Už ho z toho začínali bolet ruce. Sice to mohl někde odložit, ale jemu se nechtělo. Všichni se na něj otočili a se zamumlaným, promiň, si od něj vzali své věci. Hermiona se při tom dokonce začervenala. Měla nejvíce knih a ty nebyly zrovna nejlehčí.

"Měli bychom ty věci odnést do věže, už je pomalu čas na večeři," zkonstatovala Elis a vydala se pomálu po schodech. Ostatní jí následovali. Cestou všichni přemýšleli, co se stane v následujících dnech. Ani jedna jejich myšlenka se vzdáleně nepodobala pravdě. Došli do věže a pak se vydali na večeři.

Když dorazili do velké síně, zjistili, že tam už jsou všichni kromě Snapea a madame Pomfreyové, která ale vzápětí dorazila. Něco zašeptala Brumbálovi do ucha. Harry, který k němu seděl nejblíže, zachytil pouze ´Severus´ a ´ráno´. Z toho usoudil, že se profesor vzbudí až ráno. Brumbál byl celou večeři zamyšlený. Přemýšlel, jak na dnešní události bude reagovat řád. Bude muset svolat řád, až zítra zjistí, co se stalo.

Po večeři odešel do své pracovny. Nevšiml si ustaraného pohledu, který ho sledoval cestou ze síně. Minerva věděla, co se stalo. Věděla, že Albus má Severuse rád, jako svého druhého syna. Také o něj měla starost. Rozhodla se, že se za ním po večeři podívá.

Naši přátelé se po večeři vydali do věže. Byli velmi unavení. Dnešní zážitky jim daly zabrat. Posadili se do křesel u krbu a povídali si. Po chvíli se sebrali a šli spát. Ve společence zůstal pouze Neville, který nepřítomně zíral do plamenů v krbu a Elis. Ta si všimla, že tam zůstal a chtěla se ho zeptat. Netušila, jestli jí odpoví, ale rozhodla se to riskovat.

Přisedla si k němu na pohovku. Vypadalo to, že si jí nevšiml, stále jenom hypnotizoval pohledem plameny v krbu. Položila mu ruku na rameno a on sebou trhl a podíval se na ní zvláštním pohledem, který stočil zpátky do ohně.

"Chceš něco, Elis?" zeptal se, aniž by se na ní podíval. Elis si jen povzdechla.

"Chtěla jsem se tě na něco zeptat. Co se stalo mezi tebou a tou Smrtijedkou?" Neville po těch slovech zbledl a otočil se na ní s napůl bolestným a napůl zlostným pohledem. Elis sebou až škubla, jak se do ní ten pohled zabodl.

"Někdo ti něco řekl?" Zeptal se a snažil se znít klidně.

"Ne, nikdo mi nic neřekl. Já jen, jak si mluvil o Dracovi, nemohla jsem si nevšimnout, s jakou nenávistí si řekl, že je to jeho teta. Když jsem se zeptala Harryho, řekl mi, abych se zeptala tebe. Že on nemá právo mi něco vysvětlovat, na to máš právo jen ty," vysypala na něj a pohlédla mu do očí. Bylo vidět, jak se trochu uklidnil. I když ten bolestný tón z nich nezmizel.

"Harry má pravdu. Do toho nikomu nic není. Ale také to všichni vědí. Ty jsi žila ve Francii, tak o tom nemáš ani tušení. Já ti to tedy povím, " prohlásil, Neville a povzdechl si. Elis se pohodlně usadila a upřela na něj svůj pohled. On se jen nervózně ošil a začal vyprávět.

"Již od svého jednoho roku žiji jen se svou babičkou, protože moji rodiče…“ Neville se zadrhl a nebyl chvíli schopen mluvit.

"Co je s tvými rodiči Neville? Oni zemřeli?" Zeptala se zvědavě a upírala na něj smutný pohled. Bylo jí líto svého nového kamaráda. Ona také nikdy nepoznala své rodiče. Neville prudce zakroutil hlavou.

"Ne, nejsou mrtví. Nech mě ti říci celý příběh. Prosím, aby si mě nepřerušovala." Když Elis přikývla, pokračoval.

 "Když Ty-víš-kdo zaútočil na Harryho a zmizel, jeho Smrtijedi tomu nechtěli uvěřit. Mysleli si, že moji rodiče vědí, kam zmizel. Nevěděli to. Oba byli bystrozory a byli velice dobří. Právě Belatrix Lestrangová je mučila kletbou cruciatus tak dlouho, dokud nepřišli o rozum. Teď leží u Sv. Munga. Nikoho nepoznávají, ani neví, že jsem jejich syn. Harry, Ron a Hermiona se s nimi dokonce setkali. Po útěku Belatrix z Azkabanu to zjistilo víc lidí. Bylo to totiž v novinách." řekl Neville a hlas se mu zlomil. Nesnažil se déle zadržovat slzy. Bojoval s nimi po dobu celého vyprávění a teď už j nedokázal zadržet.

"To je mi líto," řekla smutně Elis, objala ho a nechala, ať se vypláče. I jí samotné tekli slzy po tváři. Po chvíli se uklidnil.

"Já… Jsem na ně pyšný. Mučili je tak dlouho, ale oni nic neprozradili," řekl Neville a otíral si oči od slz. Pak se zvedl.

"Jdu spát. Dobrou noc," odešel do své ložnice. Elis se za ním jen smutně dívala. Pak se vydala také do své ložnice. Když došla ke schodům, uslyšela spěšné kroky. Někdo je poslouchal. Měla podezření, kdo to mohl být a když došla do ložnice, tak se jí i potvrdilo. Závěsy u Eboniny postele, byli sice zatažené ale stále se hýbali, jak je někdo prudce zatáhl. Jen si povzdechla, převlékla se a lehla si. Před usnutím si předsevzala, že zjistí co všechno Ebony slyšela. S tím usnula. Spala klidně až do rána.

Neville takové štěstí neměl. Neklidně se převaloval na posteli, a když se mu podařilo usnout, zdál se mu sen o jeho rodičích. Zdálo se mu o tom mučení. Proto nebylo divu, že vstal velice brzy. Bylo teprve šest hodin ráno, když se objevil ve společence. Posadil se do křesla k vyhasínajícímu krbu a ani se nenadál, usnul.