Kapitola V

Tak, i když po dlouhé době a jednom nesmyslném požadavku, jsme se opět dočkali nové kapitoly. Doufám, že se Vám bude líbit. Za případné chyby se omlouváme, a kdyby měl někdo zájem o funkci bety, tak bychom to jen uvítali. Dost už mých keců, přeju pěkné čtení.                       Winky

.................................................................................................................

Harry pomalu otevřel oči. Vzápětí je znovu zavřel, když mu do nich uhodilo prudké světlo. To paprsek právě vycházejícího slunce si našel cestu na jeho tvář. Ještě chvíli nechal oči zavřené. Když je znovu otevřel, viděl kolem sebe jen bílo. Ležel na ošetřovně. Chvíli přemýšlel, jak se sem dostál, než si vzpomněl na to, co bylo v noci. Prudce se posadil a dostal závrať, takže klesnul zpátky do Postele. Cítil ještě mírnou bolest v jizvě, která pomalu odeznívala. Zavřel oči, chtěl ještě chvíli usnout. Přestože se teprve před chvílí probudil, byl unavený.

Pomalu se propadal do říše snů, když zaslechl tiché vrzání, jak se pomalu otevíraly dveře. Uslyšel povědomé hlasy, jak se mezi sebou dohadují.

"Co myslíš, je už vzhůru?" Ozval se chlapecký hlas.

"Já nevím, Rone, tak buď laskavě zticha. Nechceme ho přeci vzbudit." Ozval se hlas dívky, kterou Harry moc dobře znal. Překvapením otevřel oči. Když pohlédl ke dveřím, spatřil rudovlasého chlapce dívku s hnědými  rozježenými vlasy. Posadil se na posteli, ale než stačil cokoli říci, ocitl se v záplavě hnědých vlasů. Mel pocit, že ho Hermiona uškrtí.

"Tak už ho pust, vždyť nemůže dýchat," ozvalo se vedle nich pobaveně. Hermiona celá zčervenala a  konečně Harryho pustila. Ron ho přátelsky poplácal po  rameni  a Harry konečně nalezl ztracenou řeč.

"Rad vás vidím, ale co tady děláte?" Zeptal se zvědavě a nepřestával si je měřit zkoumavým pohledem. Pak zavřel oči, protože znovu pocítil mírnou bolest hlavy.

"Harry, taky tě rádi vidíme. A co tu děláme? No… víš, profesor Brumbál nám napsal, že tady budeš do konce prázdnin a ptal se, zda nechceme byt s tebou. Mělo to být překvapení. Přijeli jsme dnes ráno." Odpověděla mu Hermiona a vyměnila si pohled s Ronem.

Harry si jenom povzdechl. Tohle tedy bylo překvapení. Byl moc rád, že tu má kamarády a byl zvědavý na jejich reakci, až představí své sourozence.

"Kde jsou ostatní?" Zeptal se  unaveně a protřel si oči.

"Jestli myslíš ty dva, tak čekají před ošetřovnou. Šli jsme sem jenom mi dva a oni nás nechali. Profesor Brumbál říkal, že sem později přijde, chtěl s tebou mluvit. Prosím tě, řekneš nám, kdo jsou ti dva? Připadalo mi, jako bych je už někde viděla. "

Harry se v odpověď na její otázku pouze usmál.

"Rone, můžeš je zavolat? Chtěl bych vás představit." Ron došel ke dveřím a vykoukl na chodbu. Bylo slyšet, jak něco říká, ale mluvil potichu, tak mu nebylo rozumět. Za chvíli se vrátil zpátky s Brianem a Elis v závěsu.

"Harry," vykřikli, když ho uviděli. Elis ho objala stejně pevně jako Hermiona. Brian ho také objal a potom jejich pohledy spočinuly na Ronovi a Hermioně.

"Briane, Elis, tohle jsou moji nejlepší přátelé Hermiona Grangerová a Ron Weasley. Rone, Hermiono, tohle je Elizabeth Greenová a Brian Calleys. Jsou to moji sourozenci."

Po tomto sdělení Hermioně málem vypadli oči z důlků. Ronova čelist poklesla k podlaze, jak zíral na ty tři. Po chvíli se vzpamatoval a zavřel pusu.

Hermiona na ně ještě chvíli zkoumavě hleděla, než se ozvala. "Harry, ale ty přece nemáš sourozence. O tom bys musel vědět. Nikdy ses o nich nezmínil." Harry už otevíral pusu, chtěl něco říci, když ho přerušila Elis.

"Harry o nás nevěděl. Naši rodiče se zařídili tak, aby se o nás dozvěděl, až mu bude šestnáct. My jsme o něm samozřejmě věděli už od doby, co nám bylo šest."

"Jak se to tedy dozvěděl Harry? A proč máte jiná příjmení?" zeptala se Hermiona nepřesvědčeně.

"No," začal Harry. "Naši rodiče nechali dopis u našeho dědy. On mi ho měl  předat v den  mých narozenin. Pak jsem se setkal s nimi," kývl hlavou směrem k Brianovi a Elis. „A jiná příjmení mají z toho důvodu, že byli v adoptivních rodinách. Každý v jiné.“

"Jak můžeš vědět, že to není podvod?" Nedala se přesvědčit Hermiona.

"Není to podvod. Já svému dědovi věřím a..."

"Tak nám řekni aspoň, kdo to je," přerušila ho Hermiona, Ron vedle ní  horlivě přikyvoval. Harry si vyměnil pohled se svými sourozenci. Ti nepatrně pokývali hlavou. "Naším dědečkem je…“

"Já," ozvalo se ode dveří. Stal tam Albus Brumbál, který nikým nepozorován proklouzl na ošetřovnu a zaslechl poslední část rozmluvy přítomné mládeže. Hermiona s Ronem chvíli těkali pohledem Mezi profesorem Harrym, než Jim Harry kývl Na potvrzení.

"Je to pravda, slečno Grangerová," řekl směrem k Hermioně. Pak se otočil na Harryho. "Minerva tu bude za chvíli. Rádi bychom věděli, co se v noci stalo." Jen co to dořekl, tak se dveře prudce rozlétly, až narazily do zdi. Dovnitř vešla profesorka McGonagallová. Ron s Hermionou jen užasle sledovali, jak se vrhla k Harrymu a pevně ho objala.

"Jsi v pořádku? Hodně jsem se bála." Harry ji obětí s mírným úsměvem opětoval.

"Už je to lepší…“ řekl a s pohledem na své přátele dodal: „… babičko." Hermiona měla co dělat, aby ten šok vstřebala a Ron se na ně znovu díval s čelistí až někde na zemi. Harry věděl, že to bylo pro jeho přátele až moc novinek najednou, tak se jim nedivil.

"CO?" Zmohla se Hermiona konečně na slovo a zkoumavě hleděla na Harryho a paní profesorku. Ta už ho pustila a teď stála vedle Briana s Elis. "Vysvětlení může počkat na později, slečno Grangerová. Rád bych věděl, co se Harrymu stalo." Hermiona kývla a všichni se jako na povel otočili k Harrymu, který se cítil divně pod jejich upřenými pohledy.

Odkašlal si, aby si pročistil krk a začal vyprávět. "Víte, měl jsem sen. Ze začátku to bylo stejné jako jindy. Viděl jsem zemřít Siriuse a Cedrika." Přerušil vyprávění a snažil se sebrat sílu k pokračování. Elis mu povzbudivě stiskla ruku a on se na ní usmál. Stále bylo těžké o nich mluvit. Zvlášť o Siriusovi."Pak se to změnilo. Ocitl jsem se v nějakém pokoji. Byl prázdný až na křeslo u krbu a já najednou zjistil, že tam nejsem sám. V tom křesle totiž seděl Sirius. Obvinil mě ze své smrti a řekl mi, že mě nenávidí. Pak se tam objevil Cedrik, který mě začal také obviňovat. Nedokázal jsem to unést a zhroutil jsem se. Ani jsem nepostřehl, kdy zmizeli a objevil se Voldemort. Začala mě příšerně bolet hlava. Chtěl, abych se k němu přidal, a když jsem ho odmítl, poslal na mě crucio. Vím, že to byl jen sen, ale měl jsem pocit, jako by mě mučil doopravdy. Pak jsem se probudil. Bylo mi tak zle, že jsem omdlel. Probral jsem se až tady. "

Harry se odmlčel a pohlédl na ostatní. Holky měli v očích slzy a Ron s Brianem se tvářili smutně. Děda vypadal, že je hluboce zamyšlený. Hladil si vousy jako vždy, když o něčem přemýšlel.

"Je to všechno Harry?" zeptal se a propaloval ho svým pohledem za půlměsícovými brýlemi.

"Ne, není. Celou dobu jsem slyšel jeho chladný smích. Jako by se mi vysmíval. Teď už je to všechno." Najednou byl hrozně unavený. Připadalo mu, jako by znovu prožil ten hrozný sen. Když zpozorovali, jak je unavený, rozloučili se a odešli z ošetřovny, aby si mohl odpočinout.

........

Když se znovu probudil, musel být již večer, protože bylo vidět, že se znatelně setmělo. Z oken, které mířily na západ dovnitř pronikaly poslední paprsky zapadajícího slunce a vytvářely v místnosti podivuhodné stíny. 

Harry se na posteli posadil. Cítil se již o hodně lépe, než ráno. Hlava ho nebolela, ani neměl závratě. Zašmátral po svých brýlích a nasadil si je. V tu chvíli vyšla ze své kanceláře madame Pomfreyová.

"Tak už jste vzhůru, pane Pottere. Můžete jít. Zrovna začala večeře." Harry hned vyskočil z postele a začal se oblékat. Měl docela hlad, protože od včerejška nic nejedl. Vydal se do Velké síně, kde byli všichni ostatní.

Když vešel dovnitř, překvapilo ho, kolik je tam lidí. Rozhlédl se a zjistil, že tam jsou ještě Ginny, Neville a Lenka. Byla tam cela parta, která s ním byla v červnu na odboru záhad. Byl rád, že je vidí. Zajímalo ho, proč za ním nepřišli na ošetřovnu, ale tušil, že se to brzy dozví. Jakmile ho uviděli, Ginny vyskočila ze židle, vrhla se na něj a vší silou ho objala. Byla moc ráda, že ho vidí. Líbil se jí už od prvního setkání. On ji sice bral jen jako kamarádku, ale ona nepřestávala doufat. Kdo ví, třeba se to časem změní.

"Ahoj Ginny, rad tě vidím," zašeptal ji do ucha Harry, než ho pustila. "Taky tě ráda vidím," zčervenala  Ginny. Společně se vydali ke stolu.

"Ahoj Lenko, ahoj Neville, rad vás vidím." Neville mu kývl na pozdrav a Lenka se na něj zasněně usmála. Harry si sedl na své místo a pustil se do lákavě vypadající večeře.

Po večeři se všichni vydali do nebelvírské věže, kde budou všichni bydlet do začátku školního roku. Posedali si do křesel u krbu.

"Jak jste se sem dostali?" Zeptal se Harry Ginny, Nevilla a Lenky.

"Přijeli jsme odpoledne. Profesor Brumbál nás sem pozval," odpověděla za všechny tři Ginny.

"Proč jste nepřijeli hned ráno s Ronem a Hermionou?" Zeptal se zvědavě.

"No..víš," začala Hermiona, ale Ginny ji přerušila.

"Měli jsme všichni přijet až odpoledne, ale profesor Brumbál informoval Rona a Hermionu o tom, že jsi měl v noci nějaký záchvat. Oni nikomu nic neřekli a prostě se odletaxovali sem. To mi připomíná, že bych měla napsat mamce, chtěla vědět, co se ti stalo." S tím se zvedla a zamířila do ložnice pro pergamen a brk. Napsala krátký vzkaz a Harry ho poslal po Hedvice. Ta byla šťastná, že se zase proletí. Od začátku prázdnin nikde nebyla. Pohladil jí po peří a díval se, jak odlétá. Potom si ještě povídali. Domluvili se, že požádají Brumbála, zda by se mohli jít podívat do Prasinek. Pak se rozloučili a šli spát. Všichni zalezli do svých postelí a usnuli. Jenom Harry nemohl spát. Když se mu nakonec podařilo usnout, na rozdíl od minulé noci se mu nezdály žádné sny.

....

Ráno se probudil brzy, navzdory tomu, že  večer nemohl usnout. Oblékl se a šel do společenské místnosti čekat na své kamarády. Po hodině se objevil Brian s Elis, ale po ostatních nebyla žádná známka. Chvíli si povídali. Brian s Elis se chtěli něco dozvědět o svých nových přátelích. Na to, že je znali jen chvíli, se všichni spřátelili. Když konečně dolů sešli ostatní, všiml si Harry, že každý z nich nese zabalený balíček. Zvědavě se na ně díval a čekal, co se bude dít.

"Harry," ozvala se Hermiona. "Víš, že jsme ti neposlali dárky. Chtěli jsme ti je předat osobně. Tak všechno nejlepší." Podávala mu dárek. Podle velikosti a tvaru nejspíš kniha. Co taky od ní mohl čekat. "Všechno nejlepší Harry," připojil se Ron a podával kamarádovi neuměle zabalený balíček. Podle tvaru Harry poznal, že se jedná také o knihu a pomyslel si, že Hermiona má na něj až příliš velký vliv. "Všechno nejlepší," Ginny mu podávala malou krabičku. Pak se připojili se svými dárky i Lenka a Neville a Harry je začal rozbalovat. Od Herminony dostal knihu Obraná kouzla vyšší kategorie z bílé a černé magie. Od Rona knihu Nejlepší hráči famfrpálu a jejich největší úspěchy. Od Ginny dostal přívěšek ve tvaru zlatonky s jeho vyrytými iniciálami. Od Lenky dostal náramek, který odhání bludníčky a od Nevilla knížku Byliny od A po Z a jejich využití v lektvarech. Nad touhle knihou se Harry zarazil a podíval se na něj. Neville se na něj pouze usmál. "Myslel jsem, že by se ti mohla hodit."

"Děkuju, děkuju vám všem. Asi bychom měli už jít na snídani, ať na nás nečekají." Tak se zvedli a vydali se do velké síně. Harry si ještě předním odnesl své dárky na pokoj a pak se k nim připojil. Když dorazili do velké síně, zjistili, že nejsou poslední, na koho se čeká. Profesor Brumbál tam nebyl. Když si všichni posedali, zjistili, že je u stolu jedno volné místo navíc. Přemýšleli, kdo ještě přijde. Během čekání na Brumbála se Harry rozhlédl po stole. Všiml si něčeho, co včera nepostřehl. Neville seděl vedle profesora Snapea. Byl velice bledý a třásly se mu ruce. Takhle blízko svému profesorovi nebyl ani v hodinách. Ten si totiž od Nevilla držel odstup.

Za chvíli se otevřeli dveře a všichni se k nim podívali. Vešel Brumbál s dívkou podobnou Elis. Dívka však měla vlasy spíš zlatozrzavé, než zrzavé jako Elis a měla zelenohnědé oči. Náhle ticho protrhl výkřik. To Elis vyskočila ze svého místa a s výkřikem "Ebony," se vrhla dívce kolem krku. Chvíli si něco šeptali, než se otočili k ostatním. Brumbál si mezitím sedl na své místo.

"Albusi, kdo to je?" Zeptal se profesor Kratiknot zvědavě a díval se na obě dívky.

"To je sestra slečny Greenové, od září také nastupuje do Bradavic, tak jsem jí sem pozval." Usmíval se Brumbál a mrkl na Elis, která se na něj s vděčností dívala. Obě dívky přišly ke stolu a posadili se vedle sebe. Pak začalo představování. "Kamarádi, ráda bych vám představila mojí sestru Ebony Greenovou. Ebony, tohle je Harry Potter, Brian Calleys, Ron Weasley, Hermiona Grangerová, Ginny Weasleyová, sestra Rona, Lenka Láskorádová a Neville Longbotom."

"Ahoj," řekli ostatní kromě Nevilla unisomo. Ten totiž nebyl schopen ze sebe dostat jediné slovo. Potom jí představila také přítomné profesory. Najednou si Harry vzpomněl, že se chtěl zeptat, zda by dnes mohli jít do Prasinek.

"Promiňte, profesore Brumbále, chtěl jsem se zeptat, zda bychom dnes mohli jít všichni do Prasinek. Bylo by to možné?"  Zeptal se a upřel na svého dědu prosící pohled.

"Jistě, že je to možné Harry, ale až odpoledne. Nepočítejte však, že půjdete sami. Někoho s vámi pošlu,  v dnešní době to není bezpečné."

"Děkuji, pane profesore," usmál se Harry a vyměnil si úsměv se svými kamarády. Všichni se už nemohli dočkat. Sice Brian, Ebony a Elis v Prasinkách nikdy nebyli, ale už o nich slyšeli a těšili se, až se tam podívají.

Dosnídali a přesunuli se na bradavické pozemky, kde si povídali a hráli různé hry celé dopoledne. Málem by nestihli oběd, kdyby pro ně nepřišla profesorka McGonagallová. V rychlosti ho do sebe naházeli a vydali se do věže převléci a pro nějaké galeony, aby si mohli něco koupit. Harry plánoval koupit svým sourozencům, Ebony a Nevillovi dárky a tak si vzal všechny peníze, co měl sebou. Sešli se ve společenské místnosti a společně se vydali do vstupní síně, kde na ně čekala Tonksová. Měla na sobě mírně ošoupaný hábit a její vlasy po ramena měli tradiční žvýkačkově růžovou barvu.

"Ahoj všichni," pozdravila je s úsměvem.

"Ahoj Tonksová," pozdravili Harry, Ron, Hermiona a Giny zborově. Od ostatních se ozvalo nesmělé "Dobrý den".

"Tonksová, tohle jsou naši přátelé, Neville Longbotom, Lenka Láskorádová, Elizabeth a Ebony Greenovy a Brian Calleys. Chtěl bych vám představit bystrozorku Nymfadoru Tonksovou," otočil se na své přátele a sourozence.

"Říkejte mi Tonksová a tykejte mi," požádala všechny Tonks, když si podávali ruce. Všichni se seznámili a vyrazili.

"Tonksová, nevíš něco nového?" zeptal se s nadějí Harry při cestě přes pozemky.

"Harry, víš, že ti nemůžu nic říct."

"No tak dobře. Už se nebudu ptát, stejně se nic nedozvím a akorát budu ztrácet čas." Harry popoběhl a zařadil se vedle Rona a Hermiony.

"Dozvěděl si se něco?" Zeptala se Hermiona. "Ne, nemůže mi nic říct. Vždyť to znáš. Nebudeme si tím kazit dnešní den. Já si ho chci užít." Usmál se Harry. Celou cestu až do Prasinek si povídali o všem, o čem ostatní neměli vědět.

Když dorazili do Prasinek,vydali se do knihkupectví. Harry nevěděl nic o Elis, Brianovi a Ebony a doufal, že se o nich něco dozví. V knihkupectví se rozprchli na všechny strany. Ron jako obvykle zamířil ke knížkám o famfrpálu, Hermiona se nemohla rozhodnout do jaké sekce se má podívat. Elis zamířila ke knihám o Lektvarech, Brian k Obraně proti černé magii a Ebony k sekci s Přeměňováním. Ginny se vydala ke knihám o léčitelství. Jejím přáním bylo stát se léčitelkou. Ani ho nepřekvapilo, když uviděl Nevilla u bylin a Lenku v oddělení kouzelných tvorů.

On sám zamířil k sekci s nitrobranou. Musel se jí naučit a žádat o to Snapea by se rovnalo sebevraždě. Určitě je na něj ještě naštvaný za tu příhodu s myslánkou. Když už měl jednu knihu vybranou, něco ho napadlo. Mohl by svým sourozencům, Nevillovi a Ebony zaplatit vybrané knihy. To by byl dárek podle jejich přání. Vydal se k pokladně, kde už stáli všichni, kromě Hermiony. Vzal si od "oslavenců" knihy a i přes jejich protesty jim je zaplatil.
"Proč si to udělal Harry?" Zeptala se Elis a ostatní přikyvovali. "To je váš dárek k narozeninám. Nevěděl jsem, co mám koupit." "Děkujeme," řekli unisomo. Počkali ještě na Hermionu, která přišla s "malým" štosem tlustých bichlí a vyrazili do Medového ráje a poté ke třem košťatům.

....

Čas jim rychle utíkal a za chvíli už se začínalo stmívat. Zaplatili tedy a vydali se zpět do hradu. Už byli skoro u brány na školní pozemky, když se před nimi  ozvalo hlasité PRÁSK. Objevily  se dvě postavy v pláštích. Ani jeden z neznámých si jich nevšiml a vydali se směrem k hradu. Hned jak se postavy pohnuly, bylo naší skupině jasné, že se jim něco stalo. Vyšší postava znatelně kulhala a podpírala nižší, která byla pravděpodobně napůl v bezvědomí. Byly od nich několik metrů, a proto se k nim chtěli vydat na pomoc, když v tom se ozvalo několikanásobné PRÁSK.