Tak tady máte novou kapitolu. Omlouvám se za zdržení. Prosím komentujte, ať vím, že se povídka líbí. Dokud tu nebude aspoň dvacet komentářů, další kapitola nepřibyde. S pozdravem Nymf
.................................................................................................................
Po odchodu Brumbála a Snapea pozval Hagrid Harryho k sobě do hájenky na čaj. Společně s Harrym pozval i Briana s Elis. Cestou se Hagrid rozplýval, že Harryho zase vidí a Harry mezitím stihl své sourozence varovat, aby si u něj nebrali nic jiného než čaj.
O několik hodin později:
Harry netrpělivě přecházel před dveřmi na ošetřovnu a čekal, kdy konečně dorazí madame Pomfreyová. Celé odpoledne strávil s Hagridem a svými sourozenci. Povídali si o všem možném.
V jednu chvíli s překvapením zjistil, že se Brian s Elis nedrželi jeho rady a ochutnali hagridovi griliášové hrudky. Nemohl zapomenout na výraz, který měli, když do nich kousli. Musel se pousmát. Chtěli si to vyzkoušet sami. Akorát jim věnoval pohled, který říkal. Já vás varoval. Ale to bylo odpoledne. Teď je večer a on netrpělivě čeká na ošetřovatelku, aby ho pustila na ošetřovnu. Teprve před chvílí mu Hagrid oznámil, že včera byl úplněk a Remus Lupin je nyní na ošetřovně.
Harry ani nevěděl, jak se dostal do hradu. Jediné na co si vzpomínal, bylo, že se rozloučil s Hagridem a odešel. Až před ošetřovnou si všiml, že Brian a Elis nešli s ním. Nejspíše zůstali u Hagrida.
Zrovna míjel při svém pochodování dveře na ošetřovnu, když se přihnali. Sotva lapali po dechu a hned se posadili na židle vedle dveří. Chvíli bylo ticho, jen byl slyšet jejich namáhavý dech. Oba pozorovali Harryho a čekali, jestli něco řekne. Ten měl ale hlavu plnou starostmi o Remuse.
"Kde je ta Pomfreyová?" vykřikl hlasitě, až sebou druzí dva trhli. Pak se zvedli a chytili Harryho za ruce. Dovedli ho k poslední židli a donutili ho si na ni sednout. Potom se na něj podívali se zvědavostí v očích. Věděl, na co se chtějí zeptat a tak odpověděl na jejich otázku dřív, než stačil kterýkoli z nich otevřít ústa.
Byl to přítel našich rodičů." pronesl do ticha a sklonil hlavu. "CO?" vykřikl Brian s Elis najednou. Harry zvedl hlavu a podíval se na ně. "Chtěli jste vědět, kdo je Remus Lupin." Odmlčel se. Oba přikývli a znovu se na něj tak zvědavě podívali. Chtěli ho přinutit, aby o něm začal mluvit sám.
"On chodil s našimi rodiči do školy. Byl to jeden z nejlepších přátel našeho táty."
"Aha," na nic jiného se ti dva nezmohli.
"Proč je vlastně tady na ošetřovně? On je nemocný? Víš co mu je?" Vychrlili na něj otázky, jen co se vzpamatovali.
Harry pouze přikývl, pak si ovšem uvědomil, že by jim to mohl říci. Hodně lidí ví, že je Remus vlkodlak, tak to může říci i jim.
"Je na ošetřovně, protože včera byl úplněk."
Brian s Elis si vyměnili nechápavé pohledy. "A co se mu stalo?"
Harry se pomalu nadechl, aby si dodal odvahy. "Remus je vlkodlak." šeptl a opatrně se na ně podíval.
Brian s Elis byli v šoku, když to slyšeli. Museli si to srovnat v hlavě. Jeden z nejlepších přátel jejich otce byl vlkodlak. To bylo teda něco.
"Jak dlouho už to víš"
"Zjistil jsem to na konci mého třetího ročníku, když tady učil obranu. Víte jistě, že se tady učitelé tohoto oboru střídají po jednom roce. Ve třetím ročníku sem přišel Remus. Byl to nejlepší učitel, jakého jsem mohl potkat. Vyprávěl mi hodně o rodičích, ale o vás se nikdy nezmínil. Musel to vědět a já nechápu, proč mi to neřekl." řekl sklesle Harry a složil hlavu do dlaní. Elis ho chlácholivě poplácala po rameni.
"Víš, je možné, že dal našim rodičům stejný slib jako náš děda. To by vysvětlovalo, proč ti o nás neřekl. Nemohl."
Harry se na chvíli zamyslel. ´Vlastně má pravdu. Na to jsem vůbec nepomyslel. Musím se ho na to zeptat. ´Kde je ta zatracená Pomfreyová?´ Harry vstal a začal znovu přecházet sem a tam. Jeho dva sourozenci ho úzkostlivě sledovali. Chtěli něco říct, když spatřili přibližující se postavu. Poznali bradavickou ošetřovatelku. "Harry, už je tady." Jen co to uslyšel, zůstal stát na místě a propaloval ji pohledem, dokud nedošla až k nim.
"Co se stalo, pane Pottere?" zeptala se a začala odemykat dveře na ošetřovnu.
"Hagrid mi řekl, že je tu Remus a já bych ho chtěl vidě. Mohl bych k němu?"
"Jen na chvíli pane Pottere a jen pokud nespí. Počkejte tady. Podívám se." Vešla na ošetřovnu a zavřela za sebou dveře. Po chvíli je zase otevřela a pokynula mu, že může jít dál. Vešel a spatřil Remuse sedět na posteli u okna.
"Harry, tak rád tě vidím. Nečekal jsem, že tady budeš." Remus byl nadšený, že ho vidí, ale Harry nesdílel jeho radost. Byl rád, že ho vidí, ale také přemýšlel nad předcházejícím rozhovorem.
"Ahoj Remusi, taky tě rád vidím." Oplatil mu, když přišel blíž. Remusovi ztuhl úsměv na rtech, když se podíval Harrymu do očí. Vyděl v nich smutek a zklamání.
"Co se stalo Harry?" Zeptal se a čekal na nějakou reakci. Harry pouze odvrátil svůj pohled. "Nic se nestalo." Přitáhl si k jeho posteli židli a sedl si na ní. "Harry," ozval se lupin po chvíli nepříjemného ticha. "Znám tě. Řekni mi prosím, co se stalo." "To není důležité." zamumlal Harry a rychle změnil téma. "Proč jsi vlastně tady?" zeptal se a teprve teď si Remuse pořádně prohlédl. Měl na tváři několik šrámů a měl obvázanou ruku, ale jinak vypadal na to, že byl včera úplněk překvapivě dobře.
"Potřeboval jsem protivlkodlačí elixír a Severus se mnou potřeboval mluvit. Jinak bych byl doma."
"Co od tebe chtěl Snape?" Zamračil se Harry a propaloval Lupina pohledem.
Ten sklopil pohled, než odpověděl. "Víš, že je Severus špehem." Harry přikývl a Remus pokračoval. "V poslední době má pocit, že ztrácí důvěru Voldemorta. Má pocit, že ho podezírají. Je jen otázkou času, kdy ho odhalí. Proto chtěl se mnou mluvit. Řekl mi to a požádal mě, abych si našel jiného mistra lektvarů, který mi bude vařit protivlkodlačí elixír. Říká, že může zemřít. On všechny zrádce popravuje." Harry se zatvářil zhrozeně. Přestože neměl Snapa rád, nechtěl, aby zemřel. Když si toho Remus všiml, změnil téma."
"Jak se vůbec máš Harry? A řekni mi, co tě trápí. Neříkej, že to není nic. Poznám na tobě, že se něco děje," pravil Remus a zkoumavě se na Harryho zadíval. Chvíli bylo mezi nimi ticho. Harry sbíral odvahu, aby se zeptal na to, co ho pálilo na jazyku.
"Proč jsi mi neřekl, že mám sourozence?" Zaznělo znenadání a Lupin ztuhl. Chvíli přemýšlel, odkud to Harry ví a uvědomil si, že měl narozeniny přede dvěma dny. Šestnácté narozeniny. Takže to musí vědět.
Remus se nervózně ošil. "Harry," odmlčel se a musel se pořádně nadechnout, aby mohl pokračovat. "Víš, že jsem znal tvé rodiče. Byli jsme dobří přátelé. Když jste se narodili, museli se tvých sourozenců vzdát, aby je ochránili. Věděli, že po nich Voldemort půjde a tebe se týkala ta věštba. O ní jistě víš. Musel jsem jim složit neporušitelný slib, společně se Siriusem, že se o nich nedozvíš dříve, než v šestnácti letech. Je mi to líto Harry." Remus se odmlčel, aby mohl polknout slzy, které se mu hrnuly do očí.
"To je dobrý Remusi. Já tomu rozumím." řekl Harry a objal starého přítele jeho otce. Remus se na něj úlevně usmál. "Předpokládám, že oni jsou zde taky. Mohl bych je vidět? A ještě něco bys měl vědět Harry. Jsem Brianův kmotr." Harry se na něj usmál. "Já vím." řekl a šel ke dveřím.
Otevřel dveře a spatřil své sourozence. Podle jejich výrazů poznal, že poslouchali. Bylo mu to ale jedno. Pokynul jim, aby byli zticha a společně zašli na ošetřovnu.
"Briane, Elis představuji vám Remuse Lupina. Remusi, toto jsou moji sourozenci Elizabeth Greenová a Brian Calleys."
Chvíli na sebe navzájem koukali, ale pak se začali bavit. Ze začátku hovor trochu vázl, ale nakonec se všichni bavili jako staří známí. Harry byl šťastný. Takový večer už dlouho nezažil. Ani by nevěděli kolik je hodin, kdyby je nepřišla vyhnat madame Pomfreyová, že Remus potřebuje odpočívat. Rozloučili se s ním a slíbili mu, že za ním zítra zase přijdou. Pak se vydali do velké síně. Byl zrovna čas na večeři.
"Kdybych nevěděla, že je vlkodlak, ani bych to na něm nepoznala," rozplývala se Elis a Brian přikyvoval.
"Byl velmi milý, ale zdál se mi smutný," pokračovala ve svém monologu Elis.
"To bude tím, že před více než měsícem přišel o svého posledního kamaráda," pronesl Harry tiše. Ještě teď si nemohl zvyknout na to, že Siriuse již nikdy neuvidí. Stále pociťoval vinu za to, že se nechal obalamutit Voldemortem a Sirius kvůli němu zemřel. Všichni se mu to snažili vymluvit. Říkali, že za to nemůže, ale on tomu nevěřil. Stále pociťoval vinu.
Harry se natolik ztratil ve svých myšlenkách, že nedával pozor, kam jde a vrazil do brnění. To probralo jeho sourozence, kteří si šeptem povídali a nevěnovali mu pozornost. Když uslyšeli řinčící brnění, okamžitě se otočili.
"Jsi v pořádku Harry?" Zeptali se současně, když mu pomohli vstát. "Ano, nic mi není," zašeptal Harry, ale nepodíval se na ně. Rukou si otřel osamocenou slzu, kterou vzpomínka na Siriuse vyvolala.
Elis a Brian si vyměnili ustarané pohledy, ale už se nevyptávali. Kdyby jim chtěl Harry něco říci, řekl by jim to. Potichu došli do velké síně, kde si dali večeři.
Jejich prarodiče je zkoumavě sledovali. Hlavně Harryho připadal jim velmi smutný, jako by ho něco trápilo. Oba moc dobře věděli co, ale nechali ho být. Po večeři se sourozenci vydali do věže. Tam se rozloučili a zamířili do svých ložnic. Byli velmi unavení a hned usnuly. Dnešní noc však neměla být tak klidná jako ty předcházející.
Sotva Harry usnul, začal se mu zdát sen.
Harry pozoroval, jak jeho kmotr Sirius bojuje s Belatrix. Najednou ho zasáhla kletba a on propadl obloukem. Najednou se vše zamlžilo. Byl na hřbitově a viděl umírat Cedrika. Mohl slyšet Voldemortův hlas a také červíčka, jak říká smrtící kletbu. A opět se sen změnil. Byl v nějaké místnosti. Když se rozhlédl, zpozoroval svého kmotra, jak sedí v nejbližším křesle. Na jeho tváři nebyl hřejivý úsměv, jako když se viděli naposledy. V jeho obličeji a hlavně očích se odrážela nenávist.
"Harry Pottere, zavinil jsi moji smrt. Za to zaplatíš." Harry nebyl chvíli schopen slova. "Já tě nezabil Siriusi," řekl a po tváři se mu kouleli slzy. "Zabila tě Belatrix a já…“ "A čí vinou bylo, že mě zabila? Ty můžeš za mou smrt Pottere. Měl jsem tě rád jako vlastního syna, ale ty si mě zabil." "Nééé. Já se tě snažil zachránit Siriusi, měl jsem tě rád." Sirius si posměšně odfrkl."Tak jako Cedrika, že. Toho si chtěl také zachránit?" Zeptal se a vedle něho se objevil Cedrik. Stejně jako Sirius se na něj díval s nenávistí. "Nenávidím tě, Pottere. Ty můžeš za to, že jsme mrtví."
Harry už to déle neunesl. Zhroutil se na zem a dal hlavu do dlaní. Po obličeji mu proudem tekly slzy. Nedokázal snést jejich nenávistné pohledy. Ani si nevšiml, že Cedrik a Sirius zmizeli. Na jejich místě se objevila jiná osoba.
"Tak se zase setkáváme, Harry Pottere." Pravil lord Volsdemort a pozoroval klečícího chlapce. Harry na okamžik ztuhl. Pak vzhlédl. Na jeho obličeji se třpytili slzy, ale jeho oči byli plné nenávisti, když na něj pohlédl.
"Co chceš, Tome," vyjel na Voldemorta a ten se zlomyslně ušklíbl.
"Neříkej mi Tome," zasyčel Voldemort. Pak trochu mírněji pokračoval. "Přidej se ke mně Harry. Společně můžeme ovládnout svět. Pomohu ti vrátit zpět tvého kmotra. Budeš můj nejvěrnější služebník. Přidej se ke mně, Harry Pottere."
"Nikdy se k tobě nepřidám," odpověděl po chvíli mlčení Harry.
"Tak potom zemřeš," zasyčel Voldemort a seslal na Harryho Crucio.
Harryho zachvátila velká bolest, ke které se přidala bolest jeho jizvy.
S trhnutím se probudil a uviděl dva ustarané obličeje, jak se nad ním sklánějí.
Briana probudil výkřik uprostřed noci. Vyděl, jak sebou Harry v posteli hází, ale nevěděl, co má dělat. Skočil tedy pro Elis. Zrovna, když se chystali ho vzbudit, Harry otevřel oči a vyděšeně se na ně podíval. Pak se obrátil a vyzvracel se na zem. Nakonec zůstal ležet na posteli a prudce oddechoval. Bolest v jeho jizvě pomalu ustupovala. Zaznamenal, že Elis odešla. Patrně pro jejich prarodiče a madame Pomfreyovou. Stále ho bolelo celé tělo od následků crucia, jako by to nebyl sen. Nevnímal, že na něj Brian mluví, aby ho udržel vzhůru a nakonec vysílením omdlel.
2024 ©