Kapitola III

Opět Brumbálova pracovna

Brumbál pohlédl na hodinky a usmál se ještě víc. "Za chvíli se to dozvíš, měli by sem přijít."

A opravdu, někdo právě zaklepal na dveře.

"Dále" ozval se Brumbál a Harry se v křesle otočil, aby viděl na nově příchozí. Jako první vešla jeho babička. ,To zní tak zvláštně a přitom tak krásně,´ pomyslel si. Hned za ní vešli dívka a chlapec.

Dívka měla dlouhé, zrzavé vlasy, štíhlou postavu, jemné rysy a celkově se podobala Lili. Na tváři jí hrál milý, trochu nervózní, úsměv. Jeden zásadní rozdíl tu však byl. Když jí Harry pohlédl do očí, neviděl smaragdovou zeleň. Jeho sestra měla krásné hnědé oči, barvou připomínající čokoládu. ,Má oči po otci,´ uvědomil si Harry. Věděl to od Siriuse.

Přenesl svou pozornost na chlapce vedle ní. Měl stejně černé vlasy, jako on, i když ne tolik rozcuchané. Naproti nim dvoum nebyl nápadně podobný ani jednomu z rodičů, i když Harrymu přišlo, že se víc podobá jejich matce. Nejvíce však Harryho zaujali jeho oči, byly zářivě modré. Jako kdyby je už někde vyděl.

"Asi bych vás měl představit. Harry, toto je tvá sestra, Elizabeth Greenová a tvůj bratr Brian Kalleis. Briane, Elizabeth, Váš bratr Harry Potter." Harry se na chvíli podíval na Brumbála, když promluvil, a uvědomil si, odkud ty očí zná. Jeho bratr je zdědil po jejich dědečkovi. Rychle však svou pozornost upřel zpět na své sourozence.

"Rádi tě poznáváme, nemohli jsme se tohoto setkání dočkat." Prolomila nastalé ticho Elizabeth. Chtěla na bratra udělat co nejlepší dojem.

"Já vás taky rád poznávám. Teprve před chvílí jsem se o vás dozvěděl z dopisu od mámy. Vy o mně jistě víte déle." Elis a Brian přikývli.

"Víme to od té doby co jsme nastoupily do školy. Vyprávěla nám o tobě babička i děda." Brian s Elis se najednou zarazili, podívali se na sebe a s výkřikem "všechno nejlepší" se vrhly Harrymu kolem krku. Ten byl chvíli zaskočený, ale nakonec jim objetí opětoval. "Všechno nejlepší i vám." Řekl Harry dojatě. Konečně má rodinu, kterou si tak moc přál. Z objímání je vyrušilo brumbálovo odkašlání.

"Promiňte, že vás ruším v takové dojemné chvíli, ale máme s babičkou pro vás dárky. První je ovšem na řadě Harry." Brumbál se postavil a pozorován svými vnoučaty mávl rukou. Před Harrym se objevil velký zabalený balík. Tvarem připomínal Hedvičinu klícku, jen byl o něco větší. Harry pomalu přistoupil k dárku a nejistě se podíval na své prarodiče.

"Určitě je to pro mě?" ujišťoval se a když přikývli začal pomalu rozbalovat dárek. Ani si nevšiml, že Brian s Elis opustili ředitelnu a míří do kabinetu své babičky, aby Harrymu také mohli dát své dárky.

Harry rozbalil dárek a zůstal na něj zírat. To co v dárku bylo, mu vyrazilo dech. Z klece na něj koukal krásný pták fénix. Měl krásná rudá pírka a hodně se podobal Fawkesovi. Pak si Harry všiml jeho očí. Věděl, že fénixové jsou bytosti ohně a proto měl každý z nich černé oči. Tento fénix se však na Harryho díval svýma jasně zelenýma očima. Harry si ho chvíli prohlížel a nevěděl, co říct. Jak poděkovat za takový dar. Konečně našel, jak doufal ta správná slova.

"Děkuji, babičko a dědo. Myslím, že je to dárek od vás obou." Brumbál přikývl a Minerva se na přikývnutí nezmohla. Velmi ji dojalo, že ji Harry nazval babičkou. To co se stalo v zápětí jí úplně vyrazilo dech. Harry k ní přešel a objal ji. Chvíli byla zaražená, ale pak si ho k sobě pevněji přivinula. Konečně objímala svého nejstaršího vnuka. Tolik jí připomínal svého otce. Byl mu neuvěřitelně podobný. Byla nesmírně ráda, že mu konečně mohli říct pravdu. Harry se od ní odtrhl zrovna ve chvíli, kdy do ředitelny vtrhli Brian s Elis. Každý z nich držel jeden balíček.

"Kde jste byli? Já myslel, že jste stále tady." Zeptal se Harry překvapeně a prohlížel si balíčky, které drželi.

"Byli jsme pro dárky, abychom ti je teď také dali." Usmáli se na něho a podávali mu je. Harry si je od nich vzal  a nedočkavě je začal rozbalovat. Byli v nich dvě bidýlka. Jedno masivní zlaté a druhé o poznání menší a stříbrné. Okamžitě mu došlo, že jsou pro Hedviku a jeho nového fénixe. Postavil je na zem a pustil fénixe z klece. Ten se vznesl a přistál na svém novém bidýlku. Přitom nepřestával pozorovat svého nového pána.

"Asi bych ti měl říci Harry, že dostávat fénix je v naší rodině tradicí."

"Tradicí?" zeptal se Harry. "Táta také nějakého měl?"

"Ano, je to tradice. I váš táta měl fénixe. Dostane ho vždy nejstarší syn v rodině. Pokud by ovšem neměli syna, tak nejstarší dívka. Tvůj otec měl krásného fénixe. Stejně jako ten tvůj to byl Fawkesův syn. Jmenoval se Merlin. A než se zeptáš co se s ním stalo, měl bys vědět, že fénixové po smrti svého pána opouštějí tento svět a vrací se tam, odkud přišli. A Harry, měl by si svého fénixe nějak pojmenovat." Poté Harry ucítil na rameni neznámou tíhu, a když se podíval, zjistil, že mu na rameni sedí jeho fénix. V hlavě se mu rozezněl zvláštní hlas.

´Ahoj Harry Pottere, jsem rád, že tě poznávám. Můj otec mi o tobě hodně vyprávěl.´ Harry vykulil oči a obrátil se na svého dědu. Ten mu odpověděl dřív, než se stačil zeptat. "Harry. Fénixové mohou se svými svěřenci komunikovat prostřednictvím mysli. Proto slyšíš jeho hlas." Harry se usmál a otočil se ke svému fénixovi.

"Taky tě rád poznávám. Měl bych ti vybrat jméno. Jaké by se ti líbilo?"

´Není na mě, abych si vybral jméno. To mi musíš dát ty, Harry´ozvalo se mu znovu v hlavě.

Harry se na chvíli zamyslel. Pak se podíval na svého fénixe. Vzájemně si hleděli do očí. Pak si Harry na něco vzpomněl. Kdysi, když chodil do mudlovské školy, tak se učil o různých minerálech. Byl tam jeden zelený kámen, který měl krásný latinský název. Říkalo se mu Morion. To by mohlo být jméno pro jeho fénixe.

"Líbilo by se ti jméno Morion?"

´To je velmi pěkné.´ Odpověděl fénix a krátce zazpíval.

"A teď ještě dárky pro vás dva." Brumbál sáhl do jedné své kapsy a vyndal malý balíček, který podal Elizabeth.

Elizabeth si ho od něj vzala a rozbalila. Byla v něm krabička. Opatrně ji otevřela a nahlédla dovnitř. Byl v ní medailonek s řetízkem. Opatrně ho vyndala a otevřela. V jednom okénku byla fotografie jejích rodičů, druhé bylo prázdné.

"Patřil vaší matce, dostala ho od Jamese." Vysvětlovala Minerva a napjatě svojí vnučku sledovala.

"To je nádhera!" Dostala ze sebe Elizabeth a objala ji. "Děkuju."

"Pro tebe máme, Briane, Jamesovi hodinky. Dostal je od Lili jako svatební dar." Řekl Brumbál a vytáhl z kapsy malý balíček. Podal ho Brianovi a pozorně sledoval jeho reakci. Brian roztřesenými prsty rozbalil balíček a zůstal do něj koukat. Po chvíli vytáhl zlaté hodinky na řetízku. Pozorně si je prohlédl. Na zadní straně byl nápis ´Navěky spolu´ a obrázek zlatonky. "Podívej se dovnitř." Poradil mu jeho děda. Když tak učinil, do očí se mu nahrnuly slzy. Ve víčku byla umístěna malá fotka. Na ní byly jejich rodiče s nimi. Brian si chvíli fotku prohlížel, než ji ukázal svým sourozencům. Ti také posmutněli. Moc si přáli poznat své rodiče, ale nebylo jim dopřáno.

"Děkuji vám, moc to pro mě znamená. Budu je střežit jako oko v hlavě." Pravil ke svým prarodičům, kteří se smutně usmívali.

"To ovšem ještě není všechno." Prolomila nastalé ticho profesorka přeměňování. "Máme pro vás všechny ještě jeden dárek." Mávla hůlkou a na stole se objevilo velké album.

"Vím, Harry, že ty již nějaké fotky svých rodičů máš. Tady jich najdete víc. Jsou tam i fotky ze svatby, ze dne, kdy jste se narodili a z vašeho křtu. Ještě byste měli vědět, že máte každý jiného kmotra. Tvým kmotrem Harry byl Sirius, Brianovým kmotrem je Remus Lupin a tvou kmotrou Elis je Jamesova mladší sestra. Někdy vám o ní povíme, ale dnes ještě ne." Zadržela je zdvižením ruky, když si všimla, že se chtějí na něco zeptat. Ti přikývli a už se nemohli dočkat, až se dozví něco víc o své rodině.

"Měli bychom jít na oběd." ozval se Brumbál. "Minervo, odvedeš prosím Briana a Elizabeth? Chtěl bych si ještě promluvit s Harrym.

Minerva se na něj zkoumavě podívala. Pak přikývla a odešla doprovázená svými vnoučaty.

"Co jsi potřeboval dědečku?" Zeptal se Harry sotva se za nimi zavřeli dveře.

"Chtěl jsem si s tebou promluvit o profesoru Snapeovi." Harry se při zmínce o něm ošil. Podvědomě tušil, že tohle nebude příjemný rozhovor.

"Přes léto tu nezůstává mnoho učitelů. Jedním z nich je ovšem profesor Snape. Byl bych rád, kdybyste se spolu snažili vycházet. Vím, že ho nemáš rád, ale nedávej mu záminku, aby se ti ještě více mstil." Harry na něj chvíli koukal, ale pak si vzpomněl na to, co viděl ve Snapeově myslánce minulý rok. "Jak jistě víš, tví rodiče s ním chodili do jednoho ročníku. Zatím co tvoje matka byla jeho dobrá kamarádka."

"COŽE?" vykřikl Harry. "Máma byla jeho kamarádka?"

"Ano," odpověděl Brumbál. "Myslím, že ji dokonce miloval, ale ona jeho ne. To hlavně kvůli ní se stal naším špehem. Varoval nás, že po nich půjde pán zla. Víš jak to nakonec skončilo. Ale zpátky k tomu, co jsem ti chtěl říct. Tvůj otec dělal všechno proto, aby ho zesměšnil. Navzájem se nenáviděli. Vyústilo to incidentem, o kterém ti už jistě říkal Sirius a Remus." Počkal, než Harry přikývl a pak pokračoval. "James při tom zachránil jeho život, ale on se s tím nikdy nesmířil. Začal ho nenávidět ještě víc, když se dozvěděl,že jsou s Lili spolu. Prosím pokus se ho nerozčilovat. Vím, že je to těžké, ale v této době ho potřebujeme." Brumbál se na Harryho zpytavě podíval. Ten uhnul pohledem.

"Pokusím se o to dědečku, ale nic neslibuji."

Brumbál se na něj usmál. "Nic jiného bych ani nečekal. Pojď půjdeme na oběd. Jistě už na nás netrpělivě čekají." A společně vykročili směrem k velké síni.

Když dorazily do velké síně, Harry byl mírně překvapený. Tradičních pět stolů nahrazoval jeden uprostřed síně, za kterým už seděli jeho sourozenci, babička, madam Pomfreyová a Hagrid. Brumbál se posadil mezi obě ženy, kde pravděpodobně měl stálé místo. Harry se vydal k volnému místu vedle svých sourozenců. ´Nejspíš už jim babi oznámila, že tu budeme,´problesklo mu hlavou a zamával Hagridovy. Když se posadil, uvědomil si, že u stolu je stále ještě několik volných míst. Určitě byla na hradě i profesorka Trelawneyová. Také chyběl Snape. Ten však do síně napochodoval právě ve chvíli, kdy začala Harrymu jeho nepřítomnost být zvláštní. Posadil se na kraj stolu vedle Popy a chtěl se pustit do jídla, když si všiml u stolu několika studentů.

´Studenti! Ti přece přes léto v hradu nejsou.´ Problesklo mu hlavou a upřel na ně svůj pohled. ´No ano, Potter, ten musí mít vždycky nějakou výjimku.´ Když však pohlédl na další dva vedle něho, zamračil se. Tyhle dva neznal a to ho štvalo skoro stejně jako Potterova přítomnost. Myslel si, že si s ním Brumbál jen promluví a pošle ho třeba k Weasleyovým, ale tohle vypadalo, že ho tady bude muset trpět.

Upoutal svou pozornost znovu na ty dva. Dívka a chlapec. Ten kluk mu někoho připomínal, ale nedokázal ho nikam zařadit. Pohlédl na dívku, která k němu do teď seděla zády, natočená ke chlapcům. Nejspíš vycítila jeho pohled, neboť se na něj otočila. Měl dojem, jako by se mu zastavilo srdce. ´Ne, to nemůže být ona. Vždyť je přece mrtvá. Jak je to možné. Určitě je to jen náhoda. Nebo že by ne? Třeba je to její dcera. Hloupost, Severusi, vždyť Potter nemá sourozence a ona je přibližně stejně stará, jako on. Ale stejně, musím se na to zeptat Brumbála.´

Brumbál, který ho po očku sledoval, si všiml jak se zarazil a proto po chvíli promluvil.

"Severusi, toto jsou Brian Kalleis a Elizabeth Greenová, stráví zde zbytek prázdnin a od září nastoupí do Bradavic."

"Velice nás těší, pane profesore." Pověděla Elis a Snape měl pocit, jako by na něj mluvila ona. I ten hlas byl stejný. Zmohl se jen na přikývnutí a raději se věnoval svému jídlu, i když po ní neustále nenápadně pokukoval. Ona si ho však už nevšímala.

´To nemůže být pravda. Ne, to není pravda.´ Opakoval si po celou dobu oběda. Když dojedl, chtěl co nejrychleji odejít, zastavil ho však Brumbálův hlas.

"Severusi, mohl bych s tebou mluvit?"

"Jistě, pane řediteli." Odpověděl neochotně a spolu s Brumbálem se vydal do ředitelny.

 Až do ředitelny šly mlčky. Když došly, Brumbál se posadil do svého křesla a pokynul Severusovi, aby se také posadil.

"Nedáš si citronovou zmrzlinu, Severusi?" zeptal se a odkudsi vytahoval jeden pohárek. Snape mu odpověděl akorát podrážděným pohledem. "Řekni mi, co se včera stalo." Vyzval ho a nabral si plnou lžičku.

"Dorazil jsem přesně v jedenáct, otevřel mi Potterův strýc. Potter stál na schodech, tak jsem ho poslal pro věci. Dlouho nešel, do chodby dorazila i Potterova teta, tak jsem se vydal za ním. Když jsem dorazil do patra, hned jsem věděl, které dveře jsou od Potterova pokoje. Bylo na nich plno zámků. Když jsem otevřel, Potter seděl na posteli. Kromě té byl v pokoji malý stůl, na kterém stála klec a stará skříň. Jinak vůbec nic. Když jsme pak odcházeli, Potterova teta mu popřála hodně štěstí. Když jsme pak vyšli ven, ptal se mě Potter, jestli jsem na ni požil matoucí kouzlo. Když jsem se ptal, jak to myslí, neochotně z něj vypadlo, že se na něj dívají a jednají s ním jako se zrůdou. Pak jsme se  přemístili k Vám." Ukončil svůj monolog a čekal, jak Brumbál zareaguje.

"Harry se zmínil o tom, že to u Dursleyových není zrovna luxus, ale i pokoj u Prasečí hlavy je vybaven líp. Děkuji ti, Severusi, že jsi mi to řekl." Brumbál se na muže před sebou zahleděl svým rentgenovým pohledem. Měl pocit, že setkání s panem Dursleym změnilo jeho názor na Harryho.

"Brumbále, kdo doopravdy byly ti dva s Potterem?" zeptal se Snape, když se ticho protahovalo. "Ta dívka vypadala jako Lili."

"To proto, že to byla Harryho sestra."

"Ale Potter přece nemá sourozence. To bych věděl."

"Ne, nevěděl. Tuto informaci zná jen malé množství lidí. Jen ti vědí, že Lili Potterové se narodila trojčata. Dvě mladší však byli nuceni ukrýt, aby je uchránili před nebezpečím. Víš, co se stalo, když byl Harrymu rok, kdyby tam byly jeho sourozenci, byly by mrtví. Ta věštba se stahuje jen na Harryho, oni se narodili až po půlnoci."

Snape si to chvíli urovnával v hlavě, než se zeptal: "Jak to, že se o nich nikdy nezmínil? Ani v jeho vzpomínkách jsem nic nezahlédl."

"To bude tím, že o nich do dnešního dne nevěděl." Brumbál při těch slovech posmutněl. Sundal si brýle a mnul si kořen nosu. "Jejich rodiče si přáli, aby se to dozvěděl až v den svých šestnáctých narozenin. S Minervou jsme mu to dnes řekli."

"Proč zrovna vy dva?"

"Řekněme, že jsme to slíbili jejich rodičům a že jsme pro to ty nejpovolanější osoby." Řekl Brumbál tónem, kterým naznačoval, aby se v tom dál nerýpal. "Byl bych rád, kdyby sis tuto informaci nechal pro sebe."

"Jak to chcete utajit?" zeptal se Snape sarkasticky.

"Nezapomínej, že Elizabeth s Brianem používají jiná příjmení. Nikdo si je proto s Harrym nebude spojovat jinak, než jako kamarády. Jsme tedy dohodnuti?"

"Spolehněte se, Brumbále. Nikomu nic neřeknu. Pokud už nic nepotřebujete, půjdu."

"Jistě, jen běž." Ještě chvíli koukal na dveře. Doufal, že vztahy mezi Severusem a Harrym se alespoň trochu umírnily. Nevěděl, jak velkou má pravdu.

Snape odešel z ředitelny a pomalu mířil do svých komnat.Potřeboval si utřídit myšlenky. Když tam dorazil, nalil si do sklenky své nejlepší víno a posadil se do křesla u krbu. Přestože bylo velmi teplé léto, zde byla zima. V krbu vesele praskal oheň a Snape se do něj zadíval. Občas se napil, ze své sklenice a přemýšlel co přinese budoucnost.