Čekání

Něco na zkrácení dlouhé chvíle..Možná..

Stále tomu nemohla uvěřit. Nedokázala se s tím smířit. Vrátil se, ale co z toho. Musí stále věřit. Věřit v zázrak. Vždyť se přeci vrátil! Teď by jí tu nenechal. Už zvládla jen sedět a čekat. Naděje, tu jí nikdo nevezme. Nevzdala to tehdy, nevzdá ani teď.

Každý den mu vyprávěla, co se stalo. Trávila u něj každou možnou chvíli. Považovali ji skoro za blázna,  ale ona nepřestávala věřit. Nesmí!!

Podívala se na jeho zjizvenou tvář a sotva potlačila překvapený a šťastný výkřik, když se setkala s pohledem zelených očí!!

Věděla to!! On by ji tu nikdy nenechal samotnou. Nikdy!!!